Je léto. Zástupy rodičů s dětmi se mačkají u turniketů. Sluníčko všechny vyhnalo ven za nevšedními zážitky. Nemusíme však až do Afriky, abychom spatřili žirafu nebo zebru. Přestože safari nemáme jen tak za domem, na Vysočině se do něj můžeme přenést v ZOO Jihlava.
Koho potkáme v zoo Jihlava mezi „žirafáky“? | Kredit: © Nikol Dobrá
Hned po vstupu do jedné ze čtrnácti zoologických zahrad v České republice upoutají pozornost návštěvníků rozverné a hravé surikaty. Především děti se mačkají u jejich výběhu a pózují s nimi, aby měli tu nejlepší fotografii do rodinného alba. Jelikož je však čas krmení, vévodí jihlavské zoo jiná stvoření – majestátní žirafy.
Podle mého názoru je tento elegantní tvor „dámou“ říše zvířat. V Jihlavě je však paradoxně zastoupený pouze třemi samci. Paul reprezentuje druh žirafy síťované, zatímco Zuberi a Manu nesou druhový název Rothschildovy. V horkém prázdninovém odpoledni všichni tři s grácií našlapují, nikam nespěchají. Ladným krokem se pomalu přibližují k chovatelům, zatímco nadšené obecenstvo návštěvníků všemu přihlíží.
Nejedí lípu
Žirafy jsou býložravci. Na konci cesty na ně tedy čekají zejména listy a výhonky nejrůznějších stromů, nejraději však mají akácie. Zajímavé je, jak se dozvídáme od jednoho z ošetřovatelů, že jihlavským „žirafákům“ nechutnají listy lípy. Možná se rozhodli, že našemu národnímu stromu vzdají úctu a nebudou jej okusovat.
Zajímavostí o žirafách najdeme mnoho. Jednou z nich jsou například jejich krční tepny, v nichž mají zvláštní chlopně. Je tomu tak proto, aby nedošlo k poškození mozku během změny tlaku v případě, že skloní hlavu. Žirafí srdce navíc musí být extrémně výkonné, jelikož pumpuje krev do výšky až šesti metrů.
Jejich přirozenými nepřáteli jsou zejména lidé a smečka lvů. Populace ve volné přírodě se u druhu žirafy Rothschildovy odhaduje pouze na několik set jedinců, a to v Ugandě a Keni.
