Kolik stojí kůň? – 2. část

V minulém díle jsme počítali, jaká je pořizovací cena samotného koně a věcí nutných pro základní ježdění. Tím ale starosti novopečeného majitele teprve začínají…

koně

„Uživí nás? Co myslíte?“

Povězme si teď také něco o samotném „provozu“, tedy nejvyšší sumě, kterou za svého miláčka zaplatíme. Musíme brát v úvahu, že peníze neustále spotřebovává i kůň, na němž se nejezdí. Stačí vlastní nemoc, zranění či třeba pokročilé těhotenství a ještě rádi budeme platit třetí osobě další peníze za to, že nám koně v době nucené pauzy aspoň trochu rozhýbe.

kopyta koně

Kopyta koně vyžadují pravidelnou údržbu odborníkem. A to dokonce i v případě, že nikdy nepoznala podkovy. Kredit: S. Carter, Flickr – CC BY-SA 2.0

Kůň v nájemní stáji

Zásadním rozhodnutím je, zda chceme mít koně „doma“, nebo ho ustájíme v nájemní stáji. Pro obyvatele větších měst většinou první varianta nepřipadá v úvahu. Platí proto svým svěřencům pravidelný nájem za střechu nad hlavou. Cena ustájení samozřejmě závisí na aktuální poptávce, zahrnutých službách a možnostech farmy – na venkově se můžeme dostat při pastevním chovu k částce 3 000 Kč za měsíc, ve velkých městech v uzavřených boxech i k 9 000 korun měsíčně.

Výhodou dražšího ustájení bývá možnost využití nabídky areálu (skokový materiál, krytá hala) i služeb trenéra. V ceně ustájení obvykle není jádro a potravinové doplňky (300–1 000 Kč/měsíc), úprava kopyt/kování (cca 500 Kč za 6–8 týdnů) a veterina. Základní veterinární výdaje tvoří odčervení a očkování (dohromady obvykle do 2 000 Kč/rok), vhodná je i pravidelná korekce zubů. Pro případ zdravotního problému je ovšem dobré mít podstatně větší rezervu (řádově desítky tisíc).

Pokud na práci s koněm sami nestačíme, případně to chceme dotáhnout dál a potřebujeme trenéra, je třeba počítat dalších 200–600 Kč za tréninkovou hodinu. Nad rámec běžných nákladů přičítejme i cenu přepravy koně (pronájem přepravního boxu) a eventuálně startovné v soutěžích.

stáj

Nájemní stáje nabízejí více komfortu – ten je však vykoupen vyšší cenou.
Kredit: Lidingo, Wikimedia – CC BY-SA 3.,

Ročně nás tedy kůň při režimu nájemního ustájení stojí odhadem 75 000 Kč, pokud vycházím z těch rozumnějších cen.

To už by vydalo na velmi slušnou dovolenou – máme-li ale vlastního koně, pravděpodobně nás žádný větší výjezd do zahraničí nečeká. Alternativou může být spoluvlastnictví koně s další osobou (což sníží náklady na polovinu a zaručí, že na koni bude někdo jezdit i v případě naší dočasné neschopnosti), případně lze svého koně „pronajímat“ k ježdění dalším klientům stáje. Tím ovšem poněkud opouštíme koncepci skutečně „vlastního“ koně. Pokud navíc chceme se svým koníkem směřovat do sportu (vyšší drezura, parkury, military), není dost dobře možné, aby nám ho „okopávali“ začátečníci v rámci běžného provozu jízdárny.

jízdarna

Kůň do vyšší drezury potřebuje dobré zázemí. Vhodně upravená jízdárna (obvykle i krytá hala) je v takovém případě velkou výhodou nájemních areálů. | Kredit: fallingdominos, Wikimedia – CC BY 2.0

Kůň ve vlastním

Máte za domem kus louky a říkáte si, že by se na ní mohl popásat kůň? Tak počítejte s námi. Začněme byrokracií – abyste mohli chovat koně ve vlastním, musíte si papírově zařídit hospodářství a koně zde evidovat.

Počítejme s optimistickou variantou, že nám pozemky kolem domu patří a nemusíme je vykupovat, případně za ně platit nájem. Plocha výběhu pro celoroční pastevní ustájení jednoho koně by měla být přibližně hektar, i když pravděpodobně vystačí i s pozemkem menším. Navíc bychom, s ohledem na stádovou povahu koní, měli zároveň chovat přinejmenším dvě zvířata, eventuálně k velkému koni přidat finančně méně náročného ponyho.

kůň

Mít koně za humny má své výhody i nevýhody. Máte-li svého svěřence u domu, zapomeňte na dlouhou dovolenou. | Kredit: Jean van der Sluijs,
Flickr
– CC BY 2.0

Jednodušší verze přístřešků pro koně či venkovních stájí stojí od 20 do 70 000 korun. Pozemky musíme oplotit páskou, pokud možno přidat některé pevné kůly, aby to celé drželo, a vybavit oplocení zdrojem elektřiny. Celkový výdej činí 5–10 000 korun podle bytelnosti.

Dále je třeba nakoupit vybavení – žlaby, kolečka, smetáky, lopaty, hrabla, kýble a další nářadí (několik tisíc korun). Oblíbená místa a úzké průchody nám koně rychle zdupou do bahnitého močálu, je tedy vhodné ve vybraných částech výběhu instalovat speciální rohože.

Pozemky po pastvě se též musejí občas přeseknout, musíme tedy vlastnit velkou sekačku, případně si ji půjčovat. Na hnůj je potřeba vyhradit hnojiště (pozor, roční produkce koní je opravdu velká!) a zajistit si pravidelný odvoz hnoje (pokud nemáme štěstí na nadšené zahrádkáře). Pro koně musíme také zajistit dostatek krmení (eventuálně podestýlku), což je cca 5 000 kg sena na koně za rok. Tuto hmotu musíme uskladnit pod střechou, případně dobře vyřešit systém zakrytí, aby nám seno nehnilo.

Dále potřebujeme místo na uskladnění výbavy pro koně (sedlovnu) a zdroj pitné vody (pokud nemáme studnu, pocítíme to i finančně, neboť kůň vypije cca 40 litrů denně). U vlastního hospodářství se jednotlivé složky vypočítávají obtížně, hodně záleží, co vše zařídíme vlastníma rukama a co si necháme přivézt.

Provoz koně ve vlastním lze uplatit výrazně snáze než v nájemní stáji. Pokud nepočítáme nemalé vstupní investice, činí celkové náklady na jednoho koně cca 20–30 000 korun na rok včetně nezbytné veteriny a úpravy kopyt.

Je to ale vazba u domu na 99% a obrovský objem času i nezaplacené práce, kterou svému koni (či koním) věnujete. Rovněž musíte mít pro takový krok dostatek zkušeností, tím spíše, že nemáte po ruce trenéra (obvykle za ním musíte dojet) a hůře sháníte vhodná místa pro trénink. Pro eventuální sportovní využití koně je ustájení „doma“ o něco méně vhodné. Také lze narazit na pořádné problémy, pokud onemocníte a nikdo v rodině vás nedokáže plnohodnotně nahradit.

kůň ve výběhu

Pobyt venku koně milují. Nedostatečně velké výběhy však během podzimu dokážou proměnit v hromadu bahna. Kredit: Daisyree Bakker, Flickr – CC BY 2.0

Dobrá rada závěrem

Chcete-li jezdit na koni, neusilujte hned o vlastního. Zaplaťte si členství v blízkém jezdeckém oddílu (cena kolem 500–1 000 Kč/měsíc), pomáhejte ve stájích a nechte se vést jezdecky pokročilejšími lidmi. Naberete zkušenosti a naučíte se pracovat s různými typy koní. To je opravdu ta nejlevnější a nejrozumnější cesta, jak si zajezdit. I hodinová platba (cca 300–500 Kč/hodinu) se ve výsledku spíš vyplatí – za 20 000 korun (asi nejnižší reálná roční cena za koně ve vlastním) si takových hodin můžete dovolit třeba padesát, tedy každý týden jednu. Teprve pokud zjistíte, že jsou koníci opravdu vaší srdeční záležitostí, zkuste to s pronájmem, ustájením a posléze třeba i cestou do vlastního. Jakmile máte koně u svého domu, není cesty zpět. Čeká vás nekonečná otročina, bez které již mnozí lidé nedokážou žít. A v tom je její největší krása.

Zdroje: equichannel.czmamkone.cz, zkušenosti majitelů v diskuzích na ifauna.cz

(Zobrazeno celkem 385-krát, 1 zobrazení dnes)
Share