Kudlanku zná asi každý. Proslula především svou dravostí, bizarním zjevem a také tím, že si samičky občas z námluv udělají vydatný oběd. Na území naší vlasti žije jeden druh ve volné přírodě, a to kudlanka nábožná (Mantis religiosa; Linnaeus, 1758). Je typickým představitelem řádu Mantodea a její vzhled a chování již mnohé nepřekvapí. Existují ovšem i kudlanky, které se zcela vymykají představám i mnohých zkušenějších chovatelů. 

Suchý list, nebo kudlanka? | Kredit: Mydriatic, Wikimedia – CC BY-SA 3.0

Zákeřné listy a květy

Poměrně populární skupinou jsou kudlanky, které imitují rostliny a jejich části pomocí barev nebo dokonce tvarem těla. Orchidejovou kudlanku (Hymenopus coronatus; Olivier, 1792) připomeneme snad jen pro jistotu, neboť je vlastně velmi populární. V chovech si své místo našly také jiné druhy květinových kudlanek, třeba ty z rodu Creobroter či Pseudocreobotra, které se zase pyšní fascinujícími barevnými vzory.

Hymenopus coronatus, slavná kráska z Malajsie. | Kredit: Luc Viatour, Wikimedia – CC BY-SA 3.0

Z východní Afriky pochází Pseudocreobotra wahlbergii (Stal, 1871).
Kredit: Yasunori Koide, Wikimedia – CC BY-SA 4.0

Květinové kudlanky jsou fascinující už od vylíhnutí z ootéky, protože v nejranějších obdobích života imitují nikoliv rostliny, nýbrž mravence. Rostliny lze napodobovat však nejen chováním a barvami, ale také tvarem těla. Takzvané dračí kudlanky rodu Toxodera jsou v tom přebornice.

Skleněný predátor

Jako ze skla stvořená vypadá droboučká kráska Sinomantis denticulata (Beier, 1933). Jak už z názvu můžete vyčíst, pochází z Číny. Když konzumuje potravu, je skutečně vidět, jak putují sousta do jejích útrob. Pro takové pozorování však, vzhledem k její velikosti, musíte mít velmi dobrý zrak. Následující video nám tuto podívanou ovšem umožňuje!

Démoni, strašidla i ďáblové

Některé kudlanky při pohledu zblízka připomínají legrační skřítky, jiné květiny nebo větvičky. Existují ale také kudlanky, které by mohly připomínat děsivé démony z hororů. U některých se vzhled promítl i do jejich odborného pojmenování, jako například u oblíbené Idolomantis diabolica (Saussure, 1869). Jiným takovým „bubákem“ z afrických savan je Phyllocrania paradoxa (Burmeister, 1838), která se ve skutečnosti snaží jen vypadat jako suchý list.

Phyllocrania paradoxa imituje suché listy. | Kredit: Mydriatic, Wikimedia – CC BY-SA 3.0

Idolomantos diabolica. Jak byste reagovali, kdyby se vám tohle strašidýlko zjevilo ve dveřích?
Kredit: Tanja Popp, Wikimedia – CC BY-SA 4.0

Mně se rozhodně nechceš dotknout! 

Kudlanky jsou sice predátoři, ale i samy mají spoustu nepřátel. Naštěstí pro nás totiž nedorůstají příliš velkých rozměrů. Bránit se mohou vlastně jen výhrůžkami, při kterých se opticky zvětšují, ukazují „oči“ na křídlech, „blikají“ výraznými barvami, šustí křídly a snaží se vypadat hrozivější, než ve skutečnosti jsou. Jejich strategie umí skutečně překvapit a lovce od konzumace odradit.

Empusa pennata. Výhružný postoj jí rozhodně neschází. | Kredit: Redpit7, Wikimedia – CC BY-SA 4.0

Iris oratoria se pyšní krásně zbarvenýma „očkama“ na svých křídlech.
Kredit: CaPro, Wikimedia – CC BY-SA 3.0

Následující video dokazuje, že odvaha a bojovnost kudlankám nechybí ani při střetu s mnohem větším protivníkem…

A kde si v našich končinách můžete prohlédnout kudlanky v celé jejich kráse? Pokud nemáte štěstí je potkat v přírodě, zkuste vyhledat třeba Africký dům v Zoo Praha. Nejvíce druhů u nás ale mají především teraristé, a tak neprohloupíte, když se zajdete podívat na některou z teraristických burz.