Během nejkratších dní v roce vylézají stovky tuleňů kuželozubých na břehy Tuleního ostrova porodit a odchovat během několika týdnů svá mláďata a současně se pářit. Stopadesátikilové samice mají jedno mládě za rok, s nejvyšším počtem novorozeňat v polovině ledna. Při narození mají na sobě tuleňata hustou bílou kožešinou lanugo, kterou ztratí při línání ve věku asi tří týdnů.

Tulení ostrov (Seal Island National Wildlife Refuge) u pobřeží státu Maine (USA) je 65akrové útočiště vybudované ve spolupráci se záchranným programem pro papuchalky Audubon Seabird. Díky tomuto projektu zde byla úspěšně obnovena kolonie atlantických papuchalků a rybáků obecných a arktických. I je lze pozorovat od května do srpna v živých přenosech provozovaných explore.org.

Patnáct minut staré mládě tuleně šedého. | Kredit: jonathan_siberry, Flickr – CC BY-SA 3.0

Po více než 200 let byl Tulení ostrov také letním sídlem rybářů, kteří v jeho okolí lovili sledě, tresky a humry. Nadměrný lov mořských ptáků pro maso a peří vedl ke ztrátě zdejší kolonie papuchalků. Od roku 1940 do roku 1960 používalo ostrov americké námořnictvo jako cvičný cíl pro bombardéry. Organizace USA Fish and Wildlife Service získala ostrov v roce 1972, dnes je ostrov pro veřejnost nepřístupný kvůli zbytkům nevybuchlé nevybuchlé munice a chráněným živočichům. Tuleni dnes čelí novým hrozbám: zapletení do lovných sítí, chemickému a plastovému znečištění a ilegálnímu lovu. Ve Spojených státech jsou chráněni zákonem o ochraně mořských savců z roku 1972.

Na Tulením ostrově je o šest hodin méně než u nás, nejlepší pozorovací časy jsou tedy mezi naší 14. a 22. hodinou.

Zdroj: Explore.org