Obři mezi psími plemeny

Pravděpodobně víte, jak vypadá doga nebo vlkodav. Znáte ale landseera? Moskevského strážního psa? Nebo mastifa? Pojďme se podívat na „poněkud větší“ plemena psů, vedle nichž vypadá vlčák jako štěně.

malý a velký pes

Péče o velká plemena není rozhodně jednoduchá. Každý zájemce o psího obra by si měl jeho pořízení dostatečně promyslet. | Kredit: Dan Bennett, Wikimedia

Velikost psa je vždy orientační. Plemenné standardy obvykle udávají horní i spodní hranici výšky (a někdy i váhy), vždy se však může narodit zvíře, které se těmto měřítkům vymyká. Feny obvykle bývají menší, rekordmany proto najdeme spíše mezi samci. Podobně ošidná je i hmotnost – pořádně překrmený labrador bude vážit víc než leckterý velikán. Bez ohledu na výjimky vám v tomto článku představíme psí plemena, která patří k největším. Pro úplnost dodejme, že plemen psů uváděných v některých zdrojích jako „obří“ (giant breeds) jsou desítky. Z těch známějších připomeňme např. americkou akitu, aljašského malamuta, leonbergera, velkého švýcarského salašnického psa či cane corso.

Pro zájemce o chov štěkajících obrů raději ve zkratce dodejme, že krom velkých objemů stravy a větší nebezpečností nezvládnutých a nevychovaných jedinců musíme počítat i s dalšími problémy – kolosální pes se obtížně vejde do auta, snadno vás „omylem“ shodí z pohovky, jediným líznutím vám upraví make-up a bohužel pravděpodobně umře o hodně dříve než jezevčík. Přílišná velikost přináší i svá rizika, a ta zdravotní rozhodně nejsou zanedbatelná.

Irský vlkodav

irský vlkodav

Nebudeme čtenáře napínat… irský vlkodav je ten větší. 🙂

Ač to možná každého na první pohled nenapadne, irský vlkodav náleží mezi chrty. Původním účelem plemene byl skutečně lov vlků, dnes je však jeho role převážně společenská. Standard plemenné výšky není omezen shora. Většina psů měří kolem 85 centimetrů, minimální výška fen činí 71 cm. Při návštěvě u majitele vlkodava proto pozor na kafe či hrneček s čajem – při své výšce tito psi vlastním ocasem skvěle zametají konferenční stoly. Někteří i ty jídelní.

Hledáme-li další velikány mezi chrty, rozhodně je třeba zmínit také greyhounda či barzoje. Tito elegantní dlouhonozí psi dorůstají kolem 75 cm v kohoutku.

Německá doga

německá doga

Německá doga. | Kredit: Томасина, Wikimedia – CC BY-SA 3.0

Konstitučně patří tento pes k lehčím molossům, jeho výška je ale mimořádná. Běžně se pohybuje mezi 80–90 cm, u těch nejvyšších přesáhne metr. Není divu, že si tito psi předávají pomyslné žezlo v Guinessově knize rekordů. Historie dog sahá až do antiky, používaly se k lovu, nahánění dobytka i jako strážní psi.

Anglický mastif

anglický mastif

Anglický mastif. | Kredit: Radovan Rohovsky, Wikimedia – CC BY-SA 3.0

Pes velký nejen výškou, ale především objemem. Hmotnost tohoto drobečka může přesáhnout 100 kilogramů, aniž by byl vyloženě tlustý. Jedná se o velmi staré plemeno tzv. molossoidního typu. Ve starověku byl ceněným válečným psem římských legií. Podobně robustními příbuznými anglického mastifa jsou také pyrenejský, španělský a neapolský mastin.

Anatolský pastevecký pes

anatolský pastevecký pes

Anatolský pastevecký pes. | Kredit: Jon Mountjoy, Flickr – CC BY 2.0

Pastevečtí psi se vyznačují velkým vzrůstem a dobře rozvinutou schopností jednat na vlastní pěst. Však také museli bránit stáda před vlky či medvědy. Anatolský pes může měřit v kohoutku i přes 80 centimetrů a jedná se o dobrého hlídače. V poslední době jej často můžeme vidět po boku (jen o málo menších) „šarplaninců“ či „kavkazáků“ střežit soukromé pozemky.

Novofundlandský pes

novofundlanský pes

Novofundlanský pes. | Kredit: Alicja, Flickr – CC BY 2.0

Novofundlanďan možná nepatří k největším co do výšky (měří kolem 70 centimetrů), opticky mu ale k medvědímu vzhledu dopomůže huňatá srst a často se vyskytující černá či hnědá barva. Tito psi milují vodu – ve své historii zachraňovali neplavce, ale také tahali vozíky s náklady. Méně známým bratrancem novofundlandského psa je černobíle zbarvený landseer.

Tibetská doga

tibetská doga

Tibetská doga. | Kredit: timquijano, Wikimedia – CC BY 2.0

Tito psi pocházejí z asijských hor. Ve vysoko položených oblastech Indie a Tibetu dodnes najdeme velké chundelaté psy, kteří se podobají současnému plemenu. Moderní tibetské dogy měří kolem 70 centimetrů a pár dalších si opticky přidávají díky husté hřívě delší srsti na krku.

Svatobernardský pes

svatobernardský pes

Svatobernardský pes neboli bernardýn. | Kredit: Alan Levine, Wikimedia – CC BY 2.0

Bernardýna zná každé malé dítě a obrázek tohoto psa se soudkem rumu na krku najdeme na mnoha ilustracích. Vidět jej však někde „naživo“ je v posledních letech vcelku vzácné. Bernardýni dorůstají výšky až 90 centimetrů, ale celkový dojem ještě umocní hustá srst. Bernardýni skutečně pracovali jako záchranní psi v horách. Nalezené podchlazené osoby zahřívali vlastním tělem. V posledních letech občas spatříme za plotem zahrady moskevského strážního psa, který se bernardýnovi dosti podobá. A není divu – vznikl křížením bernardýna s kavkazanem.

A který je opravdu největší?

Guinessova kniha rekordů obsahuje i kolonku „největší žijící pes“. Zde se však jména poměrně často mění, psí obři nebývají dlouhověcí. Držitelem titulu absolutně nejvyššího psa je doposud německá doga Zeus (vysoká 112 cm a vážící 70 kilogramů), kterou můžete vidět v tomto videu. Velikost se podepsala na jejím zdraví – tento pes skonal přirozenou smrtí ve věku nedožitých šesti let.

A takto to vypadá, když největší pes světa pozve na procházku toho nejmenšího…

(Zobrazeno celkem 329-krát, 1 zobrazení dnes)
Share