Plachetník – bleskurychlý krasavec

Dosažení rychlosti plavání přes 100 km/h je ve vodním prostředí spíše vzácností. Plachetník ale kompromisy nedělá.

Plachetník na lovu. | Kredit: jidanchaomian, CC BY-SA 2.0

Plachetníci (r. Istiophorus) jsou půvabnými rybami, jejichž vzhledu dominuje mečovitě protažená horní čelist a obrovská hřbetní ploutev. Disponují velkou variabilitou ve zbarvení těla, mají dokonce schopnost barvoměny. Tradičně bývali plachetníci děleni do dvou druhů, poslední genetické výzkumy ale naznačují, že má celý rod jen jediného zástupce, plachetníka širokoploutvého (Istiophorus platypterus). Plachetníky najdeme v teplejších oblastech oceánů. Nejedná se o žádné drobečky – dorůstají až do tří metrů délky a mohou vážit i 90 kilogramů. Potravou plachetníků jsou olihně a drobnější ryby, nejčastěji hejnové druhy, například sardinky. Specializace k lovu těchto hbitých drobných živočichů je hlavním důvodem rozvoje pozoruhodných tělesných adaptací plachetníků i jejich nebývalé rychlosti.

Plachetník se blíži ke kořisti. | Kredit: Alexander Wilson

Podvodní gepard

Voda sama o sobě klade poměrně velký odpor, zdejší rychlostní rekordmani proto na rozdíl od savců či ptáků v průměru o něco zaostávají. Pro srovnání – střela z pistole opouštějící hlaveň rychlostí 300 m/s ztratí při vstřelení pod vodu velmi rychle razanci a po dosažení tří až pěti metrů neškodně klesá ke dnu. Na první pohled velmi rychlí tučňáci „létají“ v tekutém médiu rychlostí blízkou 40 km/h, někteří kytovci (např. kosatky či sviňuchy) se umějí přiblížit tempu 60 km/h.

Rychlost plavání 110 km/h, kterou dokáže na kratší vzdálenost vyvinout plachetník, si žádá skutečně takřka dokonale hydrodynamické tělo, perfektně hladké šupiny, výkonné svaly a statisíce let evoluční práce. Mečovitě protažený nos plachetníka rychlému pohybu vpřed napomáhá, velikou hřbetní ploutev však plachetníci při zvýšení akcelerace důsledně sklápějí k tělu.

Ploutve nejsou na ozdobu

Vysoká hřbetní ploutev na první pohled rybu brzdí, avšak ve skutečnosti bez ní by toho plachetník moc neulovil. Samotná rychlost totiž při lovu nestačí. Plachetníci často spolupracují a nadhánějí si hejno vyděšených rybek ze strany na stranu. Zbytečné poranění křehkého nosního „meče“ nemohou riskovat, snaží se tedy svou kořist co nejvíce rozrušit a destabilizovat dříve, než přejdou k finálnímu útoku. Vzpřímená hřbetní „plachta“ jim v této chvíli významně pomáhá v obratech a lovenou kořist navíc vystraší, podobně jako rychlé záblesky barevných pruhů, které plachetníci na svých tělech v příhodných momentech ukazují.

V jednom okamžiku ale hra končí a je potřeba udeřit. Teď přichází na řadu „zbraně“. Ovšem pozor, nabodnout sardinku, jak by se na první pohled nabízelo, je téměř nemožný úkol. Plachetníci proto používají extrémně prodlouženou část lebky spíš jako šavli a sekají s její pomocí do stran. Zde se opět naplno uplatní stabilizační funkce vzpřímené hřbetní ploutve. Umožní bleskurychlé zastavení, následuje pro lidské oko téměř nepostřehnutelné seknutí hlavou a omráčené rybky končí v žaludku predátora.

Z lovce kořistí

Extrémní pohybová dovednost i nemalé tělesné rozměry jsou ale ve vztahu k člověku pro plachetníka dosti nevýhodné. Stal se totiž velmi atraktivní rybou pro sportovní rybáře. I po spolehlivě vypadajícím zaseknutí na udici však tento podmořský sprinter mnohdy odmítá vydat svou kůži lacino, jak můžeme vidět na následujícím videu. Drobná koupel rybářům zajisté neuškodí.

Zdroj:

(Zobrazeno celkem 1 209-krát, 2 zobrazení dnes)
Share