Vakovlk, mystické zvíře z australské oblasti, je již desítky let považován za vyhynulého. Čas od času se však objeví zprávy o náhodném zahlédnutí pruhovaných čtvernožců, kteří by mohli náležet k tomuto druhu. Poslední zajímavá pozorování byla v letošním roce hlášena z míst daleko od Tasmánie.
Vakovlk spadá již dlouho do kategorie vyhynulých druhů. Opravdu do ni ale patří?
Psovitý vačnatec
Vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus), zvaný též tasmánský tygr, dělá čest svému českému jménu. Ač se na první pohled podobá psovité šelmě, jedná se o vačnatce. Tisíciletí lovu menší kořisti jej však dovedla k podobným vnějším znakům, jaké můžeme pozorovat například u vlků. Má dlouhé zubaté čelisti, pohybuje se vytrvalým během po čtyřech a jeho kostra je velice podobná té psí. Na rozdíl od jakékoliv šelmy však tasmánský tygr odchovává svoje mláďata v dozadu otevřeném vaku a je tedy blíže příbuzný klokanu než psovi. Tedy… abychom byli korektní, bylo by lepší napsat „měl dlouhé čelisti“, „pohyboval se“ či „odchovával mláďata“. Vakovlk je totiž již mnoho let zařazen mezi vyhynulé druhy.
Na základě kostry bude mít necvičené oko velký problém rozeznat, zda se jedná o vakovlka, či o psa.
Verdikt zní „vyhuben“
Odhaduje se, že poslední vakovlk byl v přírodě zabit mezi lety 1910–1920, tedy před více než jedním stoletím. V zoologických zahradách přežíval o chvíli déle, chov se však nedařil a poslední jedinec svého druhu, Benjamin, uhynul v australské Hobart’s Beaumaris Zoo roku 1936. Od této doby postrádáme jakýkoliv přesvědčivý důkaz o spatření vakovlka, byť v lidových báchorkách a přebujelé fantazii cestovatelů přežívá toto zvíře stále.
Skupina vakolků v Beaumaris Zoo v Hobartu (1910).
Oficiálně byl tasmánský tygr (jako druh) prohlášen vládou za mrtvého roku 1986. Vakovlci byli navíc známi pouze z Tasmánie, nikdo tedy neočekával, že by se mohli skrývat na zcela jiném místě australského kontinentu. Doufejme, že právě tento předpoklad by mohl být chybný…
Fotografie pravděpodobně posledního známého vakovlka zvaného „Benjamin“ z roku 1933 ukazuje, jak moc dokázalo toto zvíře rozevřít čelisti.
Nesmyslně pronásledován
Podle fosilních nálezů víme, že se moderní vakovlk objevil v Austrálii přibližně před 4 miliony let. Ještě před dvěma tisíci lety byla tato zvířata rozšířena po celém kontinentu a přilehlých ostrovech. V počátcích 19. století, kdy došlo ke kolonizaci Austrálie Evropany, byli již vakovlci na ústupu. Genetická pestrost jejich populace výrazně klesla a poslední kusy těchto zvířat zbývaly již jen na ostrově Tasmánie. Tehdejší počty se dnes zpětně odhadují na cca 5 000 jedinců. Následoval útlak ze strany lidí – lov vakovlků v zájmu ochrany dobytka (který tito vačnatci pravděpodobně vůbec nedokázali strhnout), úbytek přirozené kořisti, zavlečení psích konkurentů a šíření nemocí.
Fotografie vakovlka trhajícího kuřata – podle pozdějších rozborů fotografie jde pravděpodobně o podvrh s vycpaným zvířetem v hlavní roli.
Zmrtvýchvstání?
Existuje tedy šance, že se někteří vakovlci kdesi v ústraní dožili 21. století? Zajímavé zprávy o možném výskytu pruhovaných vačnatců se v nedávné době objevily tam, kde je nikdo nečekal – na poloostrově Cape York v kontinentální Austrálii na severním výběžku kontinentu. Jeden ze zaměstnanců Queensland Park Service a dále též místní cestovatel pozorovali zvířata, o nichž se domnívají, že by mohla být vakovlky. Ačkoliv ke spatření „podezřelých“ došlo v noci při světle reflektoru, popis je poměrně podrobný a nepodobá se žádnému jinému australskému tvorovi. Tyto zprávy zaujaly vědce – rozhodli se proto instalovat v oblasti 50 fotopastí a přijít záhadě na kloub. Kdo ví, třeba pozorovatelé spatřili jen podivně žíhané psy. Naděje ale umírá poslední.
Zdroje:
