Vědci dokáží „zapnout“ lovecké instinkty u myší

Věda dokáže udělat z živočichů stroje. Současný pokrok a preciznost v genetických, hormonálních i operativních manipulacích s živými tvory je již na takové úrovni, která umožňuje cíleně řídit, zapínat a vypínat určité modely chování. Ponechme stranou etickou stránku věci a povězme si, co nového dokáže myš.

„Naprogramování“ mozků probouzí u myší lovecké instinkty.

Myš jako zabijácký robot

Lovecké dovednosti přivedly čelistnaté obratlovce na evoluční vrchol. O mechanismech, kterými je v mozku zvířat predace řízena, však víme podstatně méně. Vědecký tým vedený Ivanem de Araujo, docentem psychiatrie na University School of Medicine v Yale, zjistil, že zásadní roli v této schopnosti hraje centrální jádro amygdaly (CeA), tedy struktury nacházející se ve střední části spánkového laloku mozku. Vědci dokázali tyto partie myšího mozku cíleně narušit a zapnout tak chování zodpovědné za lov a útok na kořist. Takto „naprogramované“ myši se s kousáním vrhají na vše v dosahu a ukazují, že zabijácké instinkty hrály důležitou roli ve vývoji savců.

Stimulace příslušných oblastí mozku vyvolává u myší útoky na hmyz i umělé pokusné objekty. Manipulovaní hlodavci se vrhali prakticky na cokoliv, od živých cvrčků až po víčka od láhví. Domnělého nepřítele drželi v tlapkách a opakovaně do něj kousali. Pokud vědci cíleně narušili funkci vybraných neuronů, které řídí kousnutí a zabíjení kořisti, myši se spokojily s pouhým pronásledováním, útok ale nezakončily.

myš

Do jídelníčku mnoha druhů hlodavců (zde myšice) patří krom rostlinné složky i živá potrava, například hmyz a pavoukovci.

Závěry výzkumného týmu naznačují, že podobný systém řízení útočného chování prostřednictvím neuronů centrální amygdaly lze očekávat u všech čelistnatých obratlovců. Výzkum byl publikován 12. ledna ve vědeckém časopise Cell.

Zdroje:

(Zobrazeno celkem 50-krát, 1 zobrazení dnes)