Patří k jednomu z nejlepších loveckých zařízení ve zvířecí říši, je rychlý, dlouhý, nevábný, lepkavý a mimořádně přesný. O čem je řeč? Přece o chameleoním jazyku…
Chameleoni jsou vysoce specializovanou skupinou tropických a subtropických ještěrů Starého světa. Jejich tělesné adaptace směřují ke dvěma základním cílům – nebýt vidět ve svém přirozeném prostředí a dobře se najíst.
Základ přežití aneb kterak nebýt sežrán
Chameleon jednoznačně sází na obrannou strategii „nebýt viděn“. Jeho pohyb je pomalý a trhaný. Často se při lezení rytmicky kývá vpřed a vzad, což připomíná pohyb listí ve větru. Ve větvích stromů proto chameleona na rozdíl od hbitých rtuťovitých zvířátek hledáme velmi obtížně. Rychle utéct nedokáže. Setká-li se s nebezpečím, například s hadem, vyklízí pole tím nejrychlejším způsobem, jehož je schopen – jednoduše spadne z větve na zem.
Kredit: cocoparisienne, PixaBay – PD
Končetiny chameleonů se postupně přeměnily v napůl srostlé kleštičky, které výborně svírají větve. Zatočený ocas, dlouhý obvykle jako celé tělo, umožňuje zvířeti dobré uchycení k podkladu důležité především při lovu. Hodně se hovoří o chameleoní schopnosti barvoměny. Samotnému „přebarvovacímu“ procesu jsme v našem magazínu věnovali článek nedávno (odkaz). V kostce lze říci, že změna barvy chameleona odráží spíše jeho náladu či zdravotní stav, podobnost s prostředím je výsledkem letité selekce barevně nápadnějších jedinců. Chameleoni se o několik tónu přebarvují v úleku, při rozmnožování či spatření rivala, změna barvy má rovněž důležitou úlohu v termoregulaci. Každý druh má omezenou paletu možného zbarvení podle přítomnosti konkrétních pigmentů a typů buněk v kůži. Rozhodně však neplatí, že by zelený chameleon přemístěný na červený podklad příkladně zrudnul, aby se nám ztratil z očí.
Více na téma změny zabarvení čtěte v článku Jak chameleon mění barvu.
Lovecké adaptace aneb kterak se dobře nakrmit
Kredit: Umberto Salvagnin, Flickr – CC BY 3.0.
Krom končetin i ocasu, schopných udržet svého majitele na větvi v naprostém klidu a stejné pozici pro dokonalé zaměření kořisti, se nejvíce pozoruhodných změn odehrálo na lebce. Oči chameleonů pokryjí zorný úhel 360 stupňů a mohou se pohybovat nezávisle na sobě. Srostlá oční víčka chrání nositelův zrak. Jediným okamžikem, kdy jsou oči chameleona upřeny do jednoho bodu, je lov kořisti, neboť v tu chvíli potřebuje uplatnit perfektní prostorové vidění.
Loveckým zařízením číslo jedna je ale přece jen dokonale přizpůsobený jazyk. Chameleoni se živí výhradně hmyzem. Pokud se kořist na zlomek vteřiny zastaví, je potřeba okamžitě jednat. Chameleon, již dříve připraven v ideální lovecké pozici s pootevřenou tlamou, vysunutou špičkou jazyka a očima upřenýma na kořist, vymrští jazyk směrem k cíli rychlostí 5 m/s. Konec jazyka je rozšířený a zbytnělý, pokrytý lepkavým sekretem. Kruhový sval na jeho vrcholu poslouží navíc jako přísavka. K zpětnému navinutí jazyka i s potravou je aktivován další speciální sval. Délka „dostřelu“ chameleona může výrazně překročit délku jeho těla, což u větších druhů činí až 1 m. Netradiční techniku lovu vytušíme i při detailním pohledu na kosterní jazylkový aparát. Výrazně prodloužené části jazylky slouží k ukotvení projektilních svalů a chrupavek, které fungují jako prak a násobně zvýší rychlost pohybu jazyka, kterou by chameleon mohl vyvinout jen prostou kontrakcí svalů.
Kredit: Gexon, Flickr – CC BY-SA 3.0
Celé divadlo se odehraje během zlomku vteřiny. Samotný lov je pro člověka prostým okem obtížně postřehnutelný, ještě do 17. století se proto předpokládalo, že chameleon může žít i ze vzduchu, neboť jej nikdo pořádně lovit neviděl.
Zpomalené záběry si s rozvojem perfektní techniky můžeme vychutnat až nyní a přesvědčit se, že tato podivná ještěrka opravdu nežije z rosy a veršů.
Zdroje:
