Kdo by neznal hrocha obojživelného – třetího nejtěžšího suchozemského živočicha a typické zvíře rovníkové Afriky. Málokdo už ale ví, že hroch má i menšího příbuzného. Je jím hrošík liberijský, který dlouho unikal lidské pozornosti. V České republice dnes žijí tito trpasličí hroši ve čtyřech zoologických zahradách.
Menší bratranec hrocha obojživelného a ještě před 100 lety oficiálně neuznaný druh. Existenci hrošíka liberijského (Hexaprotodon liberiensis) se podařilo dokázat až v roce 1914, kdy byl odchycen odborníkem na zvířata Carlem Hagenbeckem a převezen do chovu v lidské péči.
Ve volné přírodě se tento býložravec vyskytuje v pralesích západní Afriky. Na rozdíl od hrocha obojživelného nevyhledává otevřené vodní plochy, ale více času tráví v mokřadech či na březích jezer a toků. Jedná se spíše o samotářské zvíře – před stádem dává přednost životě v páru či malé rodinné skupince. Jeho přežití je v současnosti vážně ohroženo, a to převážně kvůli kácení tropických deštných pralesů, které jsou jeho přirozeným prostředím. Hrozbou jsou ale také pytláci – maso těchto trpasličích hrochů je ceněné jako velmi kvalitní.
Pokud nemáte zrovna cestu do Afriky, hrošíka liberijského můžete navštívit i v některých českých zoologických zahradách.
Chov hrošíků v zoo ve Dvoře Králové začal v roce 1972 příchodem šesti zvířat – tří samců (Dick, Tobias a Tom) a tří samic (Volta, Tiny a Tuly). O rok později se narodilo první mládě, samec Adam. Nejplodnějším samcem je dodnes hrošík Tom, který se stal otcem již 19 mláďat. V pavilonu hrošíků, který tento druh obývá již od začátku chovu, v minulosti probíhala několikrát denně imitace jejich přirozeného prostředí – tropické bouře.
V současné době můžeme v zoo vidět samce Quida (* 1986), který sem přišel ze zoo v Olomouci a 3 samice – Tanu (* 1980), Tanquey (* 2000) a mladou Malayu (* 2014). Ve vnitřních expozicích a venkovních výbězích se pravidelně střídají.
Jihlavská zoo začala chovat trpasličí hrochy v roce 1986, kdy z královédvorské zoo přišla samice Terezka. O rok později ji následoval její bratr Tofi. Tomuto páru se narodilo celkem 7 mláďat, z nichž 3 se podařilo odchovat. Ve všech případech šlo o samičky, které dostaly jména Tina (* 1993), Katka (* 1998) a Tofinka (* 2006). V roce 2009 proběhla výměna samců – Tofi zamířil do Kaliningradu a do Jihlavy přijel Totoshka (* 1979). Ačkoliv se jedná o cenného samce, mládě zatím bohužel nezplodil. Určitou roli hraje také jeho vysoký věk – jedná se o nejstaršího hrošíka liberijského v ČR.
Prvním tohoto druhu v olomoucké zoo se stala samice Blanka, která sem přišla z ústecké zoo. O 2 roky později ji následoval její životní partner, samec Quido z Poznaně. Tento pár zplodil 6 mláďat, přičemž pouze v jednom případě se jednalo o vytouženého samce. Těch je totiž v evropských chovech nedostatek a každý narozený samec se stává velmi žádaným. Protože Blanka je již v pokročilém věku, byl Quido vypraven již podruhé na námluvy do jiných zoologických zahrad. V současné době tak Blanka na návrat svého druha trpělivě vyčkává.
Nejnovějším chovatelem hrošíků liberijských je plzeňská zoo. V roce 2010 sem byl zapůjčen již zmíněný samec Quido z Olomouce, za 2 měsíce ho následovala samice Pompe ze španělského Cabarcena. Spojení se však nepovedlo a o rok později tak odcestoval Quido zpět. Z Arnhemu později dorazil nový samec, Rambo, ten však tři měsíce po svém příjezdu přestal přijímat potravu a o pár dní později zahynul na ucpání střev.
V roce 2012 přicestovala nová rodinka hrošíků z Amsterdamu. V lednu přijel samec Leipi, v dubnu ho následovala samice Monica se svým mládětem Cipískem. Ten později odcestoval do Říma. Leipi byl spojen s Pompe, ani zde ale bohužel nedošlo ke kýženému zabřeznutí.
V listopadu 2014 nastal pro plzeňskou zoo osudový den – samice Monica porodila zdravou holčičku, která dostala jméno Adélka. Obě dvě je dnes možné v Plzni navštívit.
V minulosti byli hrošíci chováni ještě v ústecké a pražské zoo, přičemž na obou místech se je povedlo rozmnožit.
Zdroje:
Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…
Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…
V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…
Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…
Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…
Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…