Fosa – královna Madagaskaru

Madagaskar není jen tak obyčejným ostrovem. Od africké pevniny se spolu s Indií a Seychelami oddělil před 160 miliony let, zcela se osamostatnil před cca 66–90 miliony lety. Zdejší nelétavá fauna se proto až na náhodnou kolonizaci „trosečníky“ vyvíjela značně nezávisle na sousedním africkém kontinentu, od nějž dělí Madagaskar 400 km moře. Opice zde v korunách stromů nahradili lemuři a jejich největší noční můrou se stala šelma jménem fosa.

Nevelký predátor

Fosa (Cryptoprocta ferox) byla dlouhá léta řazena mezi šelmy cibetkovité. Nyní se po několika genetických analýzách příbuznosti nachází v čeledi Eupleridae (kam patří všechny madagaskarské šelmy) a předpokládá se, že prapředci této skupiny kolonizovali ostrov před 18–20 miliony let. Fosa není zvíře nijak zvlášť velké – dosahuje hmotnosti 5,5–8,6 kg a délky těla do 80 cm, přesto se stala vrcholovým predátorem ostrova.

Dlouhý ocas jí umožňuje perfektní rovnováhu při pohybu v korunách stromů, napůl zatažitelné drápy, ohebné klouby nohou i mohutné polštářky tlapek minimalizují riziko pádu a silné zuby lámou kosti lemurům, kteří tvoří až 80 % fosího jídelníčku. Potravu si dále fosy doplňují o ptačí vejce, dospělé ptáky, hlodavce, plazy a bezobratlé.

Kočka nebo lasička?

Fosy se vyskytují v lesnatých biotopech na velké ploše ostrova (vyjma vyvýšeného středu), jejich početnost je ale nízká, přibližně jedno zvíře na 4 km čtverečné. Teritorium fos zabírá rozlohu od 13 (samice) do 26 km² (samci). Fosy jsou aktivní v průběhu dne i noci a jedná se o zvířata převážně samotářská. Údaje z roku 2009 ale dokládají i společný lov tří samců na lemura sifaku a následné rozdělení kořisti.

Nezvyklé jméno zvířete může pocházet z indonéského ibanského jazyka, v němž slovo „posa“ značí kočku, nebo z malajského „pusa“, což je výraz pro tamní lasici.

Náruživé samičky

Námluvy fos probíhají obvykle v korunách stromů. Roztoužení samci čekají rozsazení ve větvích kolem samice a doufají, že si vdavekchtivá slečna některého z nich vybere. Samičky k ostýchavým nepatří – páří se i s několika samci po sobě. Samotné páření s vybraným partnerem běžně trvá i několik hodin. Klíč k výběru partnera dosud vědcům známý není, fosy mohou dát přednost otrhanému „chudáčkovi“ před svěžím mladíkem v mnohem lepší kondici. Slepá bezbranná mláďata se v úkrytu narodí po devadesátidenní březosti, početnost vrhů obvykle kolísá od 1 do 6. Samice potomky kojí více než 4 měsíce; po roce mladé fosy matku opouštějí, ale pohlavní dospělosti dosáhnou až ve 3 nebo 4 letech.

Mnohem větší tetička

Z ochranářského hlediska jsou fosy druhem zranitelným. Největší nebezpečí pro ně představuje likvidace přirozeného prostředí a defragmentace lesů. Pro domorodce jsou tato zvířata „tabu“, považují je ale za žravá, nebezpečná a agresivní, čemuž odpovídá i ztvárnění fos ve známém animovaném filmu Madagaskar. Příležitostně jsou v některých oblastech v rozporu s tradicí fosy loveny a konzumovány.

Vyprávějí se i historky o fosách, které odnášely maličké děti. Vzhledem k recentní velikosti fos pochází ale toto tvrzení spíše z říše bajek. Na ostrově však byly nalezeny také fosilní kosti šelem dvojnásobně větších (druh popsaný jako Cryptoprocta spelea) a v řeči domorodců dodnes zůstalo jazykové rozlišení fos na dvě formy (velkou a malou). Pokud měly vyhynulé přerostlé fosy podobnou náturu jako ty současné, možná se skutečně malgašské praprabáby měly čeho obávat. A kdo ví, třeba se, jak praví některé lovecké zkazky, v neprostupných oblastech lesů v okolí města Morondova poslední veliké fosy skrývají dodnes.

Zdroje: wikipedia.org, madagascar.wikia.com