Někteří lidé své psi tolik milují, že by pro ně byli ochotni i zemřít. Pouto je tak silné, že se vědci rozhodli zjistit, co za ním doopravdy stojí. Brzy zjistili, že není způsobeno jen tisíciletým soužitím a výhodnou spoluprácí. Je tu ještě jedna skutečnost, sice drobná, ale velice významná…
Mnoho pejskařů dokáže porozumět svému mazlíčkovi lépe, než rozumí druhým lidem. Často s naprostou přesností rozeznají, kdy je pes nervózní, kdy se bojí, kdy je unavený, šťastný nebo kdy si chce hrát. Možná se zdá, že na tom není nic zvláštního. Přeci jen mnoho lidí už od malička vyrůstá ve světě, kde jsou psi běžnou součástí každodenního života. Stejně jako se učí svou mateřskou řeč, učí se při hraní se psem rozeznávat, kdy je mazlíček spokojený a kdy už mu hra leze na nervy. Ale jsou tu i další skutečnosti, které činí vztah člověka a psa výjimečným.
Psi jsou součástí světa lidí už tisíce let. Za tu dobu se z pouhého výhodného paktu, kdy pes pro člověka loví a lidé mu za to poskytují ochranu, přístřeší a krmivo, stalo něco mnohem silnějšího. Zdá se, že v dnešní době si někteří lidé dokonce pořizují psa místo dítěte a věnují mu extrémní péči – chodí s nim do psích salonů, utrácí tisíce korun za nejkvalitnější krmivo, přípravky na srst, za veterinární péči a hračky. Podle dostupných dat utratí průměrný Američan ročně za svého psa 2000 dolarů, což je v přepočtu skoro 50 000 korun.
Při hurikánu Katrina v New Orleans v roce 2005 zase lidé například odmítali evakuaci, protože nechtěli za žádnou cenu opustit své psy. Americký Kongres byl kvůli tomu nucen schválit zákon, podle kterého musí mít záchranáři při krizových situacích a katastrofách připravené plány na záchranu a poskytnutí pomoci i domácím zvířatům. Všechny tyto skutečnosti přiměly vědce uvažovat nad tím, kde se tato mnohdy až iracionální a afektovaná láska ke psům bere. Musí to být způsobeno něčím silnějším, než jen tím, že si na sebe lidé za tisíce let jen zvykli.
Při bližším zkoumání genetické informace psů se zjistili dvě skutečnosti. První je, že se mitochondriální DNA psů a vlků shoduje v 99.9 procentech. To znamená, že by od sebe měli být v podstatě k nerozeznání. Na druhou stranu objevili sekvence, které jsou sice drobné, ale představují zásadní rozdíl – na šestém chromozomu našli vědci tři geny, které kódují hypersociálnost. Ty jsou velice podobné těm, které jsou u lidí zodpovědné za něhu.
Pravděpodobně proto mají lidé ve společnosti psa nevysvětlitelný pocit lásky a silného přátelství. A tak se ze psa stal nejrozšířenější masožravý druh na planetě. Na celém světě žije asi 900 milionů psů různé velikosti, barvy, temperamentu nebo roztomilosti.
Zdroj: Time
Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…
Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…
V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…
Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…
Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…
Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…
View Comments
i gdyž se psu bojim porad sou mazličci