Jak jsme psali v prvním dílu, luskouni se hodně podobají mravenečníkům, ale příbuzní s nimi nejsou. Pouze zabrali ve starém světě stejnou ekologickou niku jako mravenečníci ve světě novém. Mravenců a termitů mají luskouni dostatek, obránit se dravcům umějí také. Bohužel jejich největším predátorem je člověk, který ničí jejich prostředí, jí je a touží po jejich šupinách, i proto se dnes řadí k ohroženým a kriticky ohroženým druhům.
Luskoun bělobřichý (Manis tricuspis) – stejně jako ostatní stromové druhy disponuje ovíjivým ocasem.
Kredit: Justin Miller at Pangolin Conservation, in St. Augustine, FL – CC BY-SA
Kriticky ohrožený luskoun ostrovní patří ke stromovým druhům. Kredit: Piekfrosch, Wikipedia – CC BY-SA
Celkově rozlišujeme osm druhů luskounů ve třech rodech. Rozdělili se spravedlivě: čtyři druhy obývají Afriku, čtyři další najdeme v Asii. Velikost luskounů se liší od 30 do 100 cm, stromové druhy disponují ovíjivým ocasem sloužícím ve větvích jako pátá končetina. Pro asijské luskouny jsou typické viditelné ušní boltce a tuhé chlupy při bázi šupin.
Luskouni žijí samotářsky a potkávají se jen v období páření. Po pěti měsících březosti rodí samice až 3 mláďata, obvykle však jen jediné. Svého potomka později vozí na hřbetě podobně jako samice mravenečníků. Novorozený luskoun má šupinky měkké, tvrdnou teprve po několika dnech. V případě nebezpečí skryje samice mládě na břiše a rozprostře kolem ochranný bodlinatý vějíř šupin.Mláďata zůstávají s matkou do věku dvou let, mají-li v životě štěstí, mohou se dožít dvacítky.
Vzhledem k nepočetným vrhům, zabíjení lidmi kvůli chutnému masu, šupinám – pro jejich údajně magické, léčivé a afrodisiakální účinky jsou šupiny velmi žádané v tradiční čínské medicíně – a destrukci přirozeného prostředí patří luskouni mezi ohrožené druhy zvířat. Dva druhy asijských luskounů – luskoun ostrovní (Manis javanica) a luskoun krátkoocasý (Manis pentadactyla) jsou dokonce řazeny mezi kriticky ohrožené.
Podle výzkumů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy patří luskouni mezi nejoblíbenější (a nejhezčí) zvířata v očích domorodých Afričanů. To však bohužel k jejich záchraně nestačí. Šupinaté luskouní kabátky v posledních letech stále získávají na ceně a citelně stoupá počet upytlačených zvířat. Kilogram luskouních šupin se prodává za 600 až 1000 dolarů, maso je ještě dražší. Sympatickým luskounům hrozí osud nosorožců, jejich roztomilost ve srovnání s balíkem peněz bohužel na pytláky a překupníky nepůsobí:
Martin Hega, vedoucí projektu na ochranu divoké přírody v Gabunu ve videu níže říká: „U nás v Gabunu luskouny jíme, jíme jejich maso, šupiny zahazujeme. Ale mají o ně zájem překupníci, říkají, že jsou to afrodiziaka a mají další účinky. Ale to nemá nic společného s naší kulturou.“
Muž, který luskouna právě jí, k tomu říká: „Vím, že luskoun je chráněný druh, ale jím ho, protože ostatní ho jedí. Když někdo říká, že je chráněný, je to jen slogan, nerealistické přání s žádným důsledkem. Proč bych si měl luskouna odepřít? Prostě ho jím.“
Předchozí díl: Luskouni – 1. díl: oživlé tropické šišky
Zdroj: Wikipedia, onca.org.uk
Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…
Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…
V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…
Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…
Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…
Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…
