Má váš pes správný obojek?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč má váš pejsek zrovna tento obojek? Líbí se jen vám, nebo i jemu? Netlačí? Je dostatečně bezpečný? Proč mají chrti často široké obojky a někteří psi nosí na krku podivné krabičky? Na tyto otázky se vám pokusí odpovědět náš článek.

Obojek je často jediným „oblečením“ psa. Mnozí pejsci jej na sobě nosí celý život, jiným jej majitelé doma sundávají. Někteří psi mají obojků více – někdy je střídají, mohou však nosit i dva zároveň. Obojek může sloužit k vedení psa, výcviku, jako bezpečnostní či ozdobný prvek, důležitá je i možnost identifikace zatoulaného zvířete díky známce. Předně však musí být bezpečný a měl by psovi správně sedět.

Obojek základní (klasický)

Základní obojek většiny pejsků býval dlouhá léta kožený, v poslední době se hodně prosazují také barevné nylonové se zacvakávací přezkou. Takový obojek má být především pohodlný. Neměl by psovi krk obepínat příliš těsně, zároveň ale nesmí jít snadno stáhnout přes hlavu. Vůle „na dva prsty“ je tak akorát. Volnější napevno zapnuté obojky může přivázaný pes v krizové situaci snadno svléknout (jestliže například zacouvá). Podobně se chovají také levnější „natahovací“ obojky z umělé kůže.

Pokud se obojek zapíná plastovou přezkou, věnujme větší péči jeho výběru! Plast může snáze prasknout a pes se nám v nevhodný moment uvolní, případně hrozí, že by mohl při nekontrolovaném pohybu ztratit celý obojek i s identifikační známku. Právě díky známce (nejlépe s telefonním číslem) máme násobně větší šanci získat zaběhlého tuláka zpět. U lépe konstruovaných nylonových obojků je kroužek k přicvaknutí vodítka umístěn tak, aby pes při tahání na vodítku nezatěžoval přímo zmiňovanou přezku.

Pokud se pes do obojku věší a na vodítku tahá, případně jím z výcvikových důvodů škubneme, platí, že tenčí obojky působí o poznání důrazněji, v extrémním případě až bolestivě. Majitelé chrtů z těchto důvodů s oblibou používají široké obojky, aby předešli poranění jemného krku štíhlého atleta.

Obojek kovový, „stahovák“ či „polostahovák“

Výchozím typem tohoto obojku je jednoduchý kovový řetěz s kroužkem na obou koncích. Protažením řetízku skrz jedno koncové očko vznikne z řetězu velké oko, které psovi přes hlavu navlékneme na krk. Tento obojek lze používat i jako základní, pokud nemáme příliš citlivého psa. Vodítko však musíme zapnout do správného („pevného“) koncového oka, tak, aby obojek psa při každém zatažení nezačal automaticky škrtit.

Rovněž lze vodítko s větší karabinou nacvaknout kamkoliv po obvodu obojku. I v takovém případě se obojek stahovat nebude, při cuknutí za vodítko je však proti koženým obojkům o něco „ostřejší“.

Původní účel stahováku je však výcvikový. Vodítko se na práci cíleně připíná tak, aby se kovová smyce obojku mohla stahovat. Účelem ale není psa trvale škrtit, byť bohužel mnohdy vidíme sípající psy s naběhlými krčními svaly, kteří za sebou na stahováku vláčejí svého páníčka. V případě nutné korekce ze strany majitele má tento obojek psa „kousnout“ a okamžitě se znovu povolit. Důležité je rychlé cuknutí a povolení – trestem je stažení obojku, odměnou pak jeho bezprostřední uvolnění. Intenzitu škubnutí navíc můžeme poměrně dobře ovlivňovat, ovšem načasování musí být perfektní.

Polostahovací obojky pracují podobně, mají však zarážku, která zamezí přílišnému škrcení psa a eliminuje možnost zranění, pokud se zvíře do obojku naplno pověsí. Takto mohou být nastaveny i některé obojky kožené. Širší víceřadé polostahováky jsou ke krku psa šetrnější, z hlediska výcviku ale oslabují korekční funkci. V minulosti se při výcviku používaly i mimořádně ostré obojky s trny obrácenými ke kůži psa (tzv. „ostnáče“), dnes na ně narazíme jen velmi vzácně, pravděpodobně i v důsledku jejich nahrazení obojky elektrickými.

Obojek výstavní

Na výstavy se často používají kratší tenká nastavovací vodítka, jejichž smyčka zároveň vytvoří obojek. Při předvádění psa působí tento „obojek“ až za ušima a nezkresluje linii psa ani srst na krku u dlouhosrstých plemen. Předpokládá se, že psa na výstavním vodítku naučíme chodit předem a použijeme jej výhradně do kruhu. K usměrňování nevychovaných zvířat rozhodně vhodný není – v takovém případě raději vyrazme na výstavu s obojkem koženým.

Obojky elektrické (elektronické)

Elektrické obojky jsou určeny k výcviku, převýchově či omezení štěkání. Patří výhradně do rukou zkušeným majitelům či výcvikářům, neboť korekční impuls, který přijde v nevhodný moment, nadělá více škody než užitku. Tyto obojky jsou vybaveny krabičkou na dálkové ovládání. Umožňují psa „varovat“ zvukovým signálem či zkorigovat jeho chování elektrickým impulsem. Intenzitu lze nastavit, je tedy možné psa pouze jemně opravit (asi jako kdybychom do něj trochu šťouchli) i umravnit podstatně silnějším a nepříjemnějším výbojem.

Někteří psi se naučí, že na citelně těžším elektrickém obojku poslouchat musejí, ovšem bez něj lze páníčka vesele ignorovat. Pro tyto účely lze sehnat obojek s atrapou v podobě nefunkční krabičky. Na podobném principu fungují i obojky využívající jako korekci např. vodní sprchu.

Další obojky

Některé obojky mají i reflexní prvky či blikající diody, což je mimořádně praktické při vycházkách za šera či za tmy. Můžeme je na krk psa přidat vedle obojku základního. Podobně lze pracovat i se stahovákem – pokud necvičíme, přepneme vodítko na základní obojek.

Zmíním zde rovněž obojky s ostny směřujícími ven, od krku zvířete – někdo je používá pouze jako drsnou frajeřinku, jiný se snaží ochránit svého psa před útokem jiného. Takový obojek je však potenciálně nebezpečný nejen pro další psy či děti v okolí „ostnatého“ psa, ovšem i pro samotného majitele, pokud svého svěřence musí nenadále za obojek chytit.

Pro chronické tuláky lze v posledních letech zakoupit rovněž obojky s GPS signálem, podle nějž můžeme uprchlíka dohledat. Počítejme s investicí mnoha tisíc korun a nutností hlídat stav baterie. Leckdy ale může být lepší si připlatit, než riskovat volný pohyb psa a zvyšovat tak nebezpečí srážky našeho miláčka s autem či vlakem.