Musí kůň nosit podkovy?

Proč lidé začali v minulosti kovat koně? Jak to, že někteří koně chodí „naboso“ a jiní nikoliv? Může mít nošení podkov zdravotní rizika? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v dnešním článku.

Divoký kůň jezdce nenosí

Podkova, známá železná botka pro koně, může pracovním zvířatům výrazně zkvalitnit život. Ale stejně tak jej může některým koním i zhoršit. Divoké druhy koní a oslů, zebry, mustangové či polodivoce žijící domestikovaní koně běhají v přírodě pochopitelně bez podkov. Jejich kopyta se přizpůsobila terénu, v němž po generace žijí, takže se pohybem přirozeně obrušují a nepřerůstají. Tato zvířata ale netahají náklady, nenosí na hřbetě pasažéry, nemusejí šlapat po asfaltu, ani je nikdo nepodrobil dlouhodobému šlechtění pro zcela jiné účely, bez ohledu na kvalitu kopytní rohoviny. Ve středověku proto chovatelé koní začali používat podkovy, aby se koním méně třepily okraje kopyt, neklouzali v terénu a déle vydrželi pracovat při vyšší zátěži.

Kopyta potřebují pravidelnou péči

Úprava kopyt domácího koně je v pravidelných intervalech (5–8 týdnů) nezbytná, bez ohledu na to, zda chodí „obutý“ či „naboso“. Železná podkova se po měsíci a půl viditelně ochodí, kopyto navíc stále přirůstá (za tuto dobu o cca 1 cm). Při každé koňské manikúře, ať už jde o kování, či jen tzv. „strouhání“, tedy úpravu stavu kopyt bez podkov, se postupuje podobně.

Přebytečnou rohovinu podkovář odštípe po obvodu kleštěmi, vnitřek nohy podél střelky vytvaruje speciálními nástroji do ideální podoby a vše pak přebrousí a dorovná hrubým pilníkem. Koně taková úprava kopyt nebolí, pokud ji nepřeženeme – zastrouhání hluboko do rohoviny zasáhne citlivé části, podobně, jako kdybychom si příliš hluboko zatrhli nehet na ruce. Důsledky pro koně jsou však horší. O kopyta proto musí pečovat odborník, který své práci rozumí a čtyřnohého svěřence nezraní.

Správně okovat koně není legrace

Pokud se majitel rozhodne nechat koně nakovat, podkovář vybere vhodný typ podkov s ohledem na způsob využití i anatomii konkrétního zvířete. Strouhání nohou musí být provedeno tak, aby se nový tvar kopyta s podkovou co nejlépe doplňoval. Lze zvolit i různé druhy korekčních podkov, které hůře stavěnému koni pomohou kompenzovat vadu pohybu. Podkovy se přibíjejí zespodu ven skrz boční okraj kopyta speciálními hřeby (podkováky), které se zahnou a uštípnou. Koně mohou být nakováni takzvaně „za studena“ i „za tepla“, tedy s nahřátím a dotvarováním podkovy.

Výhodou druhé varianty je větší přesnost usazení podkovy na noze. Často se setkáme s koňmi kovanými jen „na předek“ – tedy pouze na předních nohou. Tyto končetiny nesou celkově více váhy a podkovy se na ně často dávají jako prevence klouzání koně venku při vyjížďkách (pozor ovšem na mokrém asfaltu či ledu, zde bývá efekt spíše opačný). Speciální kování obvykle vyžadují koně dostihoví, tažní i kočároví. Podkovy zlepšují přilnavost nohou koně k terénu, čímž mohou snižovat riziko zranění pohybového aparátu.

Zdravý pohyb bez podkov

Pro koně samotného je ovšem lepší zůstat naboso. Klasické železné podkovy mají totiž jednu velkou nevýhodu, o níž se příliš nemluví. Brání dobrému oběhu krve v koňském těle a málo tlumí nárazy. Každé kopyto koně se při došlapu na zem pod tlakem těla roztáhne a při zvednutí nohy (v pohybu) či přenesení váhy zase smrští. Tento mechanismus napomáhá oběhu tělesných tekutin v nohou a správnému fungování celého těla.

Železná podkova ale udrží kopyto při pohybu v poměrně stabilním tvaru a žádaný pohyb omezí. Okovaná kopyta navíc, nejsou-li ve styku s terénem, celkově slábnou a jejich kvalita se zhoršuje. Sundání podkov u koně, který v nich léta chodil, proto může mít pro takové zvíře bolestivé důsledky a dlouho trvá, než se kopyto opět „ozdraví“. Pro některá zvířata není absence podkov vhodná vůbec. Aby kůň mohl zůstat trvale bez podkov, měl by splňovat řadu dalších podmínek – těšit se dobrému zdraví, mít správné postavení nohou i utváření kopyt s kvalitní rohovinu, dostávat vhodnou stravu, pohybovat se volně ve výběhu, nepracovat v přílišné zátěži a vyhýbat se delšímu pohybu po tvrdém podkladu.

To vše jsou nezbytné krůčky na cestě k tomu, aby byly i koňské nohy v naprostém pořádku. Teprve pak máme šanci, že náš kůň podkovy potřebovat nebude.

Zdroje: Dominika-svehlova.cz, Wikipedia