Nechme koně dýchat a povolme mu nánosník

Příliš utažený nánosník uzdění může koním způsobit kromě obtížného dýchání i poranění čelisti. Na základě výsledků veterinárních studií se tak národní jezdecká federace v Dánsku rozhodla začít od roku 2018 kontrolovat, zda koně účastnící se soutěží nemají příliš těsně dotažené nánosníky uzdění. Takový přístup k uzdění není bohužel nikterak výjimečný.

Temná stránka drezurního ježdění

Vrcholná drezura, tedy jezdecká disciplína, kterou můžeme vidět i na olympijských hrách, má svoji odvrácenou stranu. Na první pohled nablýskaní elegantní koně ladně poskakující do rytmu hudby absolvují náročný výcvik, který však ani zdaleka nemusí být pro zvíře příjemný. Drezurní figury lze samozřejmě trénovat i tak, aby koně práce bavila, k rozvoji svalů docházelo postupně, kůň se naučil správně přenášet váhu směrem k zadním končetinám a nepoškozovalo se tak zdraví zvířete.

Takový postup však vždy trvá déle a dovoluje koni projevit nesouhlas, pokud práce neprobíhá podle jeho představ. Z důvodu urychlení rozvoje koně a potlačení jeho odporu proto používají někteří jezdci nenápadné, leč tvrdé „zlepšováky“. Jedná se o fyziologicky nevhodné způsoby vyvázání koní při výcviku nebo při lonžování, tedy vedení zvířete na kruhu s opratí. Jezdci také využívají hrubou ruku či psychický nátlak. Nezdravé je i zkroucení hlavy mezi přední končetiny v rámci tréninkové metody zvané rollkur či alespoň „zavření koňské huby“ maximálním dotažením nánosníku na uzdě či uzdečce.

Nastíněné metody leckdy bez větších výčitek využívají jezdci a trenéři na nejvyšší úrovni a jimi „deformovaní“ koně pak vyhrávají soutěže za cenu zničení zdraví. Poslední jmenovaný bod se může týkat i koní v provozních stájích či, nedej bože, našeho vlastního miláčka.

K čemu slouží nánosník?

Nánosník je nenápadný řemínek (případně několik řemínků) umístěný příčně přes koňskou hlavu v blízkosti nosu. Bez ohledu na konkrétní model a provedení tvoří tento pásek běžnou součást většiny anglických uzdeček i drezurního uzdění. Historicky bylo úkolem nánosníku zabránit zranění. Koně, kteří při práci museli skákat v těžším terénu (ať už šlo o lovy na lišku, dostihy či armádní využití), občas nevyhnutelně klopýtli a upadli. Pokud nechali při pádu otevřenou hubu, za kterou je navíc táhnul padající jezdec, hrozilo zlomení dolní čelisti zvířete.

Nánosník, který koni „spoutal“ čelisti k sobě, toto riziko významně snížil. Koni také zabraňuje pohrávat si v hubě s udidlem a do určité míry tím zvýší jeho ovladatelnost. Na tomto principu funguje i při běžném ježdění či drezuře – chce-li se kůň vyhnout působení udidla otevřením tlamy, nánosník tlak převede na horní část koňského nosu a vede tak koně k poslušnosti a návratu ke kontaktu s jezdcem, což v zásadě není špatně.

Standardem je utažení nánosníku pouze tak, aby se mezi něj a koňskou tlamu vešly dva prsty. V takovém případě může kůň přežvýknout a nánosník pracuje správně. Vše se ale dá zneužít: příliš utažený nánosník koni nemůže být koni příjemný. Tlak zraňuje měkké tkáně a omezuje dýchání. Nemožnost pootevřít tlamu také limituje výrazové prostředky koně – nedokáže nám říci, zda na něj nepůsobíme příliš tvrdě či bolestivě. A také lze tímto způsobem zamaskovat, že kůň nepracuje rád a kdyby měl možnost, jezdcovu tlaku se úplně vyhne.

Dobrý příklad z Dánska

Na problematické nánosníky si v posledních několika letech „posvítil“ i veterinární výzkum. Výsledkem dlouhodobé studie prováděné na více než 3000 jezdeckých koních bylo mimo jiné i zjištění, že silně dotažené nánosníky poškozují tkáň ústní dutiny takto „sešněrovaných“ koní, nejčastěji právě na poli drezurního sportu. Výsledky výzkumu budou publikovány až ke konci roku 2017, Dánsko nicméně jedná už nyní.

Od roku 2018 bude po účastnících veřejných akcí a závodů požadovat, aby vůle mezi nosní kostí koně a nánosníkem činila alespoň 1,5 cm. Doufejme proto, že v jezdeckém sportu přicházejí lepší časy a postup seveřanů do budoucna inspiruje i jezdecké spolky ostatních států světa. A také všechny „obyčejné“ rekreační jezdce, aby, byť nevědomky, neubližovali vlastním koním či těm, na jejichž hřbetě se občas svezou. Koně nám za to určitě v duchu poděkují!

 

Zdroje: Horse&hound, Equichannel.cz