Není vejce jako vejce

K čemu slouží zákazníkům kódy natištěné na každém slepičím vejci v obchodě? Co znamená „chov slepic na podestýlce“? A proč bychom měli být rádi alespoň za „obohacené“ klece povinně nařízené v EU?

Lidé podvědomě dělí zvířata na tři kategorie – „divoká“, která se o sebe starají sama, „mazlíčky“, o něž se staráme my, a „potravní“, která se ne zcela dobrovolně starají svými těly o naše blaho. A právě ta poslední by zasloužila více pozornosti, než se jim dostává. Roztomilé pejsky a kočičky má rád skoro každý – pokud jde ale o zvířata produkční, raději nad jejich chovem zavíráme oči a vidíme je výhradně na talíři.

Mnohdy přitom stačí málo a konzumované šunky i omelety mohou být dochuceny dobrým pocitem z malého příspěvku na zvířecí blahobyt. Vezměme si za příklad slepice. Zkoumáte při každém nákupu čísla na vejcích či nápisy na krabičkách? Pokud nikoliv, věnujte pár minut tomuto článku. Třeba vám pak bude bábovka chutnat lépe.

Něco málo statistiky

Slepice, řadový zástupce druhu kur domácí, pochází pravděpodobně z kura bankivského, který byl v Asii domestikován před více než 5 000 lety. Původně se agresivní samečci kurů chovali na kohoutí zápasy, ale později převládla jasná produkční výhoda nenápadně zbarvených slípek. Krom masa nám totiž slepice poskytují též vejce, bez nichž si mnoho běžných jídel nedokážeme představit. V roce 2003 bylo celosvětově chováno přes 24 miliard slepic. V rámci České republiky sice spotřeba vajec oproti devadesátým letům klesla, přesto však za rok 2012 zkonzumoval průměrný Čech 245 kusů vajec.

Ptáci do klece (ne)patří

Dříve měl každý dvůr svoje hejno slepic a rodiny měly vlastní zdroje vajíček. To už dnes zdaleka neplatí. Mnoho lidí žije ve městech a slepice na balkoně paneláku by se zajisté staly jádrem sousedských sporů.

Nároky na vejce ale neklesly. Z chovu slepic se postupem času stala výroba. Slepice se přesunuly do uzavřených hal bez světla a čerstvého vzduchu, kde byly zavřeny do velmi malých klecí s mřížovým dnem o velikosti menší než papír formátu A4. Z jedné strany se do tohoto slepicostroje sype zrní, z druhé se kutálejí vajíčka. Jednoduché, levné, ale o humánním přístupu a úctě ke zvířatům zde rozhodně mluvit nemůžeme.

I slepice si zaslouží slušné zacházení

Slepice nejsou zvířaty, která by proslula jiskřivou inteligencí. Domestikované slípky ji také nijak zvlášť nepotřebovaly. Stačí jim uspokojit vlastní potřeby – získat potravu, prostor, pohyb, klidné místo na snášení, kontakt s hejnem a možnost se na chvíli vzdálit. O vše krom potravy však při klecové „výrobě“ přišly. Lidé se běžně rozčilují nad týráním psů zavřených celý život na zahradě, ale na slepice se zcela zapomnělo. Bodejť, vejce přece potřebujeme všichni.

Zlepšení podmínek v Evropské unii

S otevřením trhu a zvýšeným zájmem spotřebitelů o kvalitu naštěstí drůbeži svítá na lepší časy. Od roku 2012 museli všichni producenti tzv. „klecových“ vajec na nařízení EU prostor pro svá zvířata rozšířit. „Obohacené“ klece mají plochu 600 cm² (pořád méně než jedna čtvrtka papíru!), k tomu ale navíc hnízdo, které nemá mřížovou podlahu a lze si zde jakž takž brousit drápy; dále popeliště, hřadovací tyč a prostor pro klování.

Pořád jsou to podmínky poněkud bídné (rozšířená plocha slepicím nestačí ani na protažení křídel a načechrání peří), ale oproti předchozímu stavu lze změnu srovnávat s přesunem nájemníka z garsonky do třípokojového bytu.

Jaké jsou další možnosti?

Naštěstí však není naší povinností kupovat vajíčka z klecových chovů. Pořád ještě můžeme něco málo (nebo i docela hodně) připlatit a zajistit slepicím důstojnější zacházení. Existují totiž další způsoby chovu slepic: v halách na podestýlce (zde jsou zvířata sice umístěna dost „natěsno“, ale mohou se volně pohybovat a mají k dispozici snášková hnízda), chov s výběhem (k dispozici je navíc výběh s vegetací) a ekologický chov, který je srovnatelný s volným chovem slepic u vesnického domu. Potrava slepic v poslední skupině navíc musí pocházet výhradně z „bio“ zdrojů.

Pokud nás zajímá cena, kterou za welfare (alias „blahobyt“) slepic zaplatíme, stačí porovnat nabídku supermarketů. Cena za jedno vejce z klece činí cca 2,5 koruny za kus, z podestýlkového chovu 3,5 Kč, z bio chovu pak i více než 8 korun za jedno vajíčko.

Nenechme se napálit!

Způsob chovu označují natištěná razítka na vejcích. CZ značí český původ vajec, číslo 0 na začátku „biochov“, číslo 1 „volný výběh“, číslo 2 „podestýlkový chov“ a číslo 3 „klecový chov“. Hlavní část peněz, kterou u lepšího způsobu chovu zaplatíme navíc, jde skutečně na welfare a snížení stresu chovaných zvířat. Výživová kvalita všech vajec je v zásadě srovnatelná, pouze biovejce vykazují v některých výzkumech vyšší výživovou hodnotu. Hygienické kontrole podléhají všechny typy chovu, byť je zřejmé, že čistší vejce se vždy vykoulejí ze sterilní klece. Barva žloutku směrodatná není – i vajíčka z klecí mohou mít jasně oranžové barvy, pokud do krmení přidáme vhodné barvivo.

Chceme-li skutečně pomoci zvířatům, nenechme se nalákat na podbízivé popisky drahých vajec typu „fitness“ či „cereální“ – ano, slepice obvykle (k velkému překvapení) žerou zrní, ale obohacení stravy jim na pohybovém komfortu opravdu nepřidá. Vrcholem je chování některých rádoby trhovců, kteří nabízejí klecová vajíčka s „trojkou“ koupená v supermarketu za dvojnásobek s přídomkem „domácí chov“ (ano, i s tím se lze setkat). Naučme se proto raději těch pár číslic navíc a nestyďme se v obchodě vytáhnout brýle, abychom růžovou šifru správně vyluštili. Dobrý pocit ze správně investovaných peněz nám to vynahradí.

Zdroje: statistikaamy.cz, biospotrebitel.cz, wikimedia.org