Panda: její zbarvení neslouží jen k tomu, aby vypadala roztomile

Na první pohled se zdá, že panda nemá efektivní druh maskování. Na rozdíl třeba od některých ještěrů nebo podvodních tvorů. Nová studie však ukazuje, jak pomáhají barvy srsti pandě velké splynout s prostředím.

Že má zbarvení pandy maskovací funkci není zrovna převratná myšlenka. Avšak poprvé odborníci testovali maskovací schopnosti pandy velké (Ailuropoda melanoleuca) v řadě pokročilých technik analýzy obrazu. Pro výzkum vědci použili vzácné fotografie pand v jejich přirozeném prostředí. Když pozorovatel sleduje toto zvíře v domovských horských lesích, pochopí, jak účinně chrání pandu odstíny jejich srsti před zraky okolí. Tuto myšlenku potvrzují i použité algoritmy pro zpracování obrazu.

Záleží na úhlu pohledu

„Pandy velké nám často připadají velmi nápadné. Jenže když je vidíme, ať už na fotografiích nebo v zoo, je to téměř vždy z blízka a často na pozadí. Což neodráží jejich přirozené prostředí,“ vysvětluje psycholog Nick Scott-Samuel z University of Bristol ve Velké Británii. „Z realističtějšího pohledu predátora je ve skutečnosti panda velká docela dobře maskovaná.“ Tým zjistil, že černé skvrny srsti pomáhají pandě velké dobře splynout s kmeny stromů a tmavšími oblastmi lesa. Bílé skvrny zase ladí s voskovým, zrcadlovým osvětlením listů v létě a sněhem v zimě. Některé pandy mají také hnědé světlé skvrny, které fungují jako druh střední maskovací barvy.

Velké zřetelné černé a bílé skvrny srsti způsobují, že je panda velká hůře rozpoznatelná kvůli maskovací technice zvané rušivé zbarvení. Skvrny v podstatě rozbíjejí vizuální obrys zvířete. Poslední částí výzkumu byla srovnávací analýza s jinými zvířaty, která lidé obecně považují za dobře maskovaná. Panda byla schopna obstát proti těmto druhům, když na snímky vědci použili speciální techniku barevných map známou jako kvantitativní analýza barev a vzorů (QCPA).

Z perspektivy predátora

Jak již název napovídá, přístup QCPA kombinuje dohromady barvu a vzor a také jas. Při této analýze záleží na tom, jak jsou barvy umístěny vedle sebe, jak dobře jsou ohraničené okraje vzorů. A také na úrovni kontrastu mezi oblastmi a mnohém dalším. „Vzácné fotografie nám umožnily poprvé prozkoumat vzhled pandy velké v jejím přirozeném prostředí,“ říká biolog Ossi Nokelainen z University of Jyväskylä ve Finsku.

Důležité je si uvědomit, že lidé nejsou těmi, kdo loví pandu velkou. Mají predátory, jako jsou tygři, leopardi a divocí psi. Žádné z těchto zvířat nemají tak dobrý zrak jako my lidé. „Věděl jsem, že jsme na něco přišli, když nám naši čínští kolegové poslali fotografie pand z volné přírody a já jsem na obrázku pandu velkou nikde nenašel,“ říká biolog Tim Caro z Bristolské univerzity. „Pokud jsem je byl schopný přehlédnout já, znamenalo to, že by je nemuseli vidět ani případní masožraví predátoři se svým horším zrakem. Šlo jen o to to objektivně demonstrovat,“ uzavírá Caro.

Zdroj: Sciencealert