Papouščí zoo v Bošovicích – 2. díl

V prvním dílu o Papouščí zoologické zahradě v Bošovicích jsme se seznámili s provozem zoo a s každodenní péčí o papoušky. Druhá část bude věnována problematice párování partnerů a odchovu mláďat. Také se blíže podíváme na některé konkrétní papoušky, které zoo chová.

V Papouščí zoo se daří i odchovávat mláďata. Například ze sedmi druhů arating jich odchovává mláďata šest. “Snažíme se formovat chovuschopné páry. V horizontu několika let počítáme s prvními odchovy arů červenouchých a zelenokřídlých,” vysvětlila ředitelka. V zázemí nového pavilonu amazoňanů je v každé voliéře nainstalován kamerový systém, aby chovatelé měli přehled o chování papoušků během párování a odchovu. “Kdyby nastal problém, například kdyby se rodič snažil rozbít vejce nebo se choval k mláďatům agresivně, můžeme ihned zasáhnout. Tady v zoo se sice odchovává přirozeně pod rodiči, ale v pro takovéto případy máme k dispozici inkubátor,” uvedla paní Škrháková. Z prodeje mláďat spolehlivým chovatelům se částečně financuje provoz zoo.

K zoo patří nejen radostné události jako líhnutí mláďat a příchod nových druhů ptáků, ale i smutek, když některý papoušek uhyne. Testování papoušků na chlamydie či PBFD (neléčitelné virové onemocnění poškozující imunitu papouška) je sice dnes samozřejmostí, ale občasné ztrátě se dost dobře zabránit nedá. “Před dvěma lety nám zahynul samec ary ararauny – ve vedrech mu selhalo srdce,” popisuje ředitelka zoo nedávnou papouščí tragédii. Pokud uhyne dospělý jedinec, je to pak problém i z hlediska chovu: při formování chovného páru se dávají papoušci dohromady už jako mláďata, aby se spolu sžili; párovat by se měli ideálně do jednoho roku věku. “Samce ararauny jsme nakonec nahradili mládětem, které si starší samice vychovává. Možná se časem dočkáme i odchovu,” dodává ředitelka s optimismem.

V horkém, ale klidném prostředí zoo se seznamujeme s desítkami druhů barevných opeřenců, od jiho- a středoamerických amazónků, arating, amazoňanů a arů přes africké druhy, jako jsou papoušek senegalský, šedý (žako) a žlutotemenný, až po velké papoušky typické pro Asii a Austrálii – kakaduy. Žako se schovává, ale přesto nás pozdraví “ahoj” a “kuk”, čtyři mladí mokří rarášci – amazónci bělobřiší lezou po kleci a pokřikují na nás.

Jednotliví papoušci pocházejí z různých podmínek – někteří se v zoo vylíhli, další poskytly jiné zoologické zahrady a několik papoušků přišlo do zoo z rodin. “To jsou také jediná zvířata, která tady mají jména – jako třeba naši amazoňani Karlík a Laurinka,” upřesnila paní Škrháková. Na nás se ale ani po zavolání podívat nepřišli, bylo jim asi opravdu velké teplo.

“Kakadu žlutočečelatý také pochází z rodiny, kde žil asi 10 až 15 let. Není krotký a je dost hlučný. Když k nám přišel, vypadal zuboženě, ale naštěstí se dal dohromady. I tak je to samotář.” Samotář možná, ale s námi by si hrál a povídal, je vidět, že je opravdu na lidi zvyklý. Kromě tanečních pohybů s námi konverzuje: “uaú” je možná něco jako “ahoj”, ale “nazdar” a “letadlo” jsou téměř dokonalé. Nejstarším papouškem zoo je aratinga sluneční. “Obvykle se aratingy dožívají 25 až 30 let a tomuto už je hodně přes dvacet,” dodává ředitelka a ukazuje na zářivě žlutého opeřence.

Dokončení seriálu ve třetím dílu.

Papouščí zoologickou zahradu najdete v obci Bošovice asi 20 km jihovýchodně od Brna. Otevřená je každý den od 10 od 17 hodin (v září až do 18 h) až do konce října, pak se papoušci zazimovávají.