Pejska, nebo kočičku? (2. díl) – otázka času

Bude pro mě lepší pes, anebo spíš kočka? V minulém díle o rozdílech při pořízení kočky a psa jsme se pokusili spočítat, na kolik peněz přibližně přijde čtvernohý miláček naši peněženku. Nyní se zaměříme na to, kolik nás bude stát času.

Čas bývá leckdy dražší komoditou než peníze. Svému zvířeti ho musíme věnovat hodně, případně sehnat někoho, kdo se o chlupáče postará za nás. Nezbytnou péči o zvíře můžeme rozdělit mezi více členů rodiny, rozhodně však předem nespoléhejme na dětské sliby. Při koupi štěňátka berme v úvahu, že venčení mladého hafana může po prvotním nadšení zůstat zcela a úplně na rodičích. A do čištění kočičího záchodu se našim ratolestem obvykle také dvakrát nechce…

Samostatná kočka

Kočka může v domácnosti fungovat prakticky sama. Bytovou kočku nemusíme venčit a větší část dne prospí někde v pohodlí. Pokud víme, že na svou šelmičku nebudeme mít dostatek času, případně plánujeme často odjíždět, můžeme si pořídit bez výčitek svědomí kočky dvě – zabaví se spolu a samotou trpět nebudou.

Obvykle si dobře rozumějí sourozenci z jednoho vrhu, dvojici vzájemně kompatibilních zvířat nám snadno vyberou i v útulku. V takovém případě můžeme opustit byt i třeba na týden, pokud zajistíme dostatek granulí, vody, ale i „náhradních“ kočičích záchodů. Jednotlivě chovaná kočka s vyrovnanou povahou může také čas od času zůstat po dobu několika dní sama, občasné návštěvy „hlídačů“ však pravděpodobně ocení.

Venkovním kočkám zajistí volnost pohybu do domácnosti správně instalovaná klapka ve dveřích či okně. Venku se micky nenudí. Takto je však můžeme pouštět jen v oblastech s opravdu nízkou intenzitou provozu. Ve městě bychom o svého mazlíčka pravděpodobně přišli velmi rychle.

Společenský pes

Pejsek bude na naši péči podstatně náročnější – musíme ho denně dvakrát až třikrát vyvenčit. Kromě rychlejšího „vyčůrání“ ráno a večer bychom mu měli dopřát aspoň hodinku pořádného programu, ať už jde o výlet do lesa, proběhnutí u kola, agility či cvičák. Potřeba pohybu dost závisí na typu psa. Některým plemenům nebudou stačit ani tři hodiny běhu, zatímco mopslík se pravděpodobně spokojí s pravidelným kolečkem do parku a zpátky.

Je zde ale i role estetická a zdravotní – dobře trénovaný pes nejen lépe vypadá, ale také se lépe cítí. Dále nezapomeňte, že ve městě a na udržovaných veřejných plochách musíme po psech uklízet exkrementy, což není zrovna dvakrát příjemná činnost.

Nemalý čas je potřeba věnovat i výchově a výcviku štěněte, neboť rozjívený pejsek může v budoucnu působit mnoho problémů – přestanou vás zvát návštěvy, nepřepravíte se pomocí městské hromadné dopravy, nemůžete mezi děti, pes v době nepřítomnosti vyje a ruší tím okolí. Pokud na výchovu nestačíme sami, připočítejme pravidelné sumy za návštěvu cvičáku a psích školek. Nezapomeňme si rovněž psa pojistit. Pokud náhodou zaviní dopravní nehodu, její následky budou postižení vymáhat na majiteli. A částky zde nebývají malé: takové nedopatření vás pak může připravit o zahraniční dovolenou na několik let dopředu.

Psí a kočičí povaha

Závěrem je ještě potřeba vzít v úvahu, že charakter a povaha psů a koček se v obecné rovině diametrálně liší. Psovi, byť ho můžete vychovávat zcela pozitivní metodou, musíte do určité míry umět poroučet – zaujmout pozici pána smečky a jít mu důsledně příkladem. A také se ho v krizových situacích zastat. U kočky zase musíme respektovat, že si poroučet nenechá.

Existují typy lidí naprosto neschopných vychovat psa. Existují i takoví, kteří nedokážou vydržet bok po boku se svobodomyslnou kočkou. Zatímco psa si můžete zavolat a pozornost si u něj vynutit, kočka váš klín obsadí jen v případě, že skutečně sama chce. Po chvíli se začne nudit, párkrát mrskne ocasem, ruku, která ji hladí, nevrle kousne a odebere se zpátky do své samoty. Je prostě taková. Pro vyrovnanost vlastní povahy není nad to, mít doma zároveň psa i kočku – jednomu musíme umět poroučet, druhý zase bude v některých věcech poroučet nám.