Rorýs obecný – král nebes: díl 1

Pokud jste někdy šli a uslyšeli hlasitý křik, který vás donutil pohledět k nebi, kde se vysoko na obloze proháněli ptáci podobní jiřičkám, tak jste se nejspíš setkali s nepřekonatelnými letci – rorýsi.

Rorýs není jiřička

Rorýs obecný (Apus apus) je malý pták vzhledově připomínající vlaštovku či jiřičku, na rozdíl ale od nich nepatří do řádu pěvců, ale do svišťounů (do tohoto nádherně pojmenovaného řádu patří mj. i kolibříci). Rorýs obecný je jediný zástupce tohoto řádu běžně se vyskytující na našem území, velmi vzácně se u nás může objevit i rorýs velký. Jedná se o poměrně malého ptáčka, který měří na délku 16–17 cm a oproti tělu má výrazně větší rozpětí křídel, jež činí 38–40 cm. Váží pouze 35–56 gramů. Na rozdíl od jiných ptákům se dokázali rorýsi perfektně přizpůsobit životu s člověkem, důkazem toho je, že více jak 95 % se vyskytuje u nás ve městě i na vesnici, kde hnízdí převážně na lidských stavbách.

Jak rozeznáte rorýse od vlaštovky či jiřičky? Vlaštovku poznáte podle široce rozeklaného ocasu s prodlouženými krajními pery – ocas tvoří jakousi vidličku. Vlaštovky i jiřičky jsou menší než rorýs, s bílým břichem a menším rozpětím křídel. Jakmile je to tedy zespoda hnědé a na šířku je pták delší něž na délku, je to rorýs.

Nenápadní, ale nepřeslechnutelní ptáci

Rorýsi vydávají typický křik, jenž je umocněný tím, že se jedná o společenské ptáky, kteří tvoří skupinky, jenž mohou zahrnovat i několik desítek jedinců. Takovéto skupiny ptáků jsou opravdu nepřeslechnutelné i ve městě. Zároveň je jeho hlasový projev i nezbytnou součástí námluv při rozmnožování, kde ptáci předvádí úchvatné střemhlavé lety.

Hnízdiště rorýse v ohrožení

Rorýs skoro celý život tráví ve vzduchu a díky tomu nemá ani tolik nepřátel. Mezi ty hlavní patří ostříž lesní (Falco subbuteo) a pouze výjimečně i drobní savci, kteří plení jeho hnízda. Bohužel velkým nebezpečím pro rorýse jsou v první řadě skleněné stěny a automobilová doprava. Velkým problémem jsou i plošné rekonstrukce domů, při nichž dochází ke ztrátám velkého množství hnízdních příležitostí.

Rorýs má totiž pevnou vazbu na hnízdiště. Pokud se mu podaří úspěšně vyvést mladé, místo hnízdiště si zapamatuje a opakovaně se na ono místo vrací i další roky hnízdit. Jestliže ovšem z nějakého důvodu dojde ke ztrátě hnízdiště, je nucen si hledat nové a to může trvat i více let. To se pak velice rychle projeví na jeho stavu populace, pokud jde o větší množství ptáků. Novostavby a rekonstrukce budov ale nemusí být pro rorýse tragédií, vždy je možné jejich hnízdní příležitosti zachovat.

Co dělat když najdete rorýse

Pokud se někdy setkáte s rorýsem, který je na zemi, pokuste se jej zvednout a vyhodit do vzduchu. Rorýsi totiž nikdy nesedají na zem, neboť nejsou schopni se sami ze země vznést. Jen sebou plácají a to kvůli „zakrnělým“ nohám, které nejsou uzpůsobené k chození, ale za to jsou rorýsi schopní se na nich udržet na svislých stěnách. Také se nemohou vznést kvůli dlouhým křídlům s malým rozkmitem. Pokud se jedná o zraněného jedince, tak jej co nejrychleji odevzdejte do odborné péče záchranné stanice.

V příštím díle si povíme více o leteckých dovednostech rorýsů a jejich stravování.

Zdroje: rorysi.cz, rozhlas.cz