Specifické hnízdění tabonů aneb jak se staví vlastní inkubátor

Taboni jsou australští ptáci, kteří si umí vytvořit vlastní samozahřívací líheň. Díky tomu mohou ovlivnit vnitřní teplotu v hnízdě a udržet ji stabilní, a tak jim odpadá vysilující a také poměrně nebezpečné sezení na vejcích.  

Pro ptáky je hnízdění velice náročné a vyčerpávající. Jeden či oba rodiče střídavě musí neustále zahřívat vejce a ani ten, který zrovna nesedí na hnízdě si nemůže ani na chvíli odpočinout. Musí shánět potravu pro partnera, který je na něj zcela odkázán. Hnízdící ptáci jsou navíc mnohem více vystaveni predátorům, před kterými je mnohdy chrání pouze jejich krycí zbarvení. Pokud tato ochrana selže, nemá už hnízdící pták šanci včas uniknout.

I proto se mezi ptáky nacházejí druhy, které sobecky období hnízdění obešly. Příkladem mohou být kukačky snášející vajíčka do cizích hnízd. Potomky tím ponechávají napospas cizí rodičovské schopnosti, kterou nedokáží ovlivnit. Mnohem chytřeji se s daným problémem vypořádali taboni, australští hrabaví ptáci, kteří se naučili stavět vlastní inkubátory, a tak se nemusejí vystavovat rizikům při zahřívání vajec. Jak takový soukromý ptačí inkubátor funguje?

Boje o stavbu

Hnízdní inkubátory jsou taboni schopni postavit pouze ze zeminy a kompostového materiálu, který z velké části tvoří listí. Na vybraném místě na zemi vyhrabou zhruba metr hlubokou jámu, do níž postupně shrabávají veškerý potřebný materiál. Vzniklá hromada dosahuje poměrně velkých rozměrů, má zhruba 4 metry na šířku a na asi výšku 3 metry.

Postavit takovýto inkubátor má na starost sameček. Začne ho vytvářet ještě před tím, než začne období páření. Práce na stavbě je pro tabony velmi náročná, a proto musí samec své dílo bránit jak během výstavby, tak i v průběhu hnízdění před jinými samci, kteří by rádi přišli k inkubátoru bez námahy. Vytvořené hnízdo samec využívá každý rok opakovaně, jen s drobnými úpravami.

Žádná monogamie

V momentě, kdy je hnízdo hotové, vábí k němu samičky. Během období rozmnožování a hnízdění má samec hlavu a lalok výrazně zabarvenou. Po zbytek roku je od samice špatně rozeznatelný. Samice následně snáší do hnízda jedno obří vejce (90 × 45 milimetrů). Jde o opravdu obrovské vejce k poměru těla tabona, který má celkovou délku 60–75 centimetrů a rozpětí křídel 85 centimetrů.

Je i mnohem těžší, než se zdá. Může vážit až 250 gramů a vejce tak představuje zhruba 16 % váhy samice. To je taky jedním z důvodů, proč jsou kladena od sebe s velkým časovým odstupem od září do března. Na rozdíl od ostatních ptáků totiž dochází u tabonů k delšímu vývoji zárodku již v těle samice. Vejce je po snesení pečlivě zahrabáno. Taboni však nežijí monogamně, a tak do inkubátoru přibývají postupně i vejce od jiných samic, a tak se může nakonec v hnízdě ocitnout až 50 bílých vajec. Nejčastěji jich však je 16 až 24 a bývají umístěná do kruhu.

Samostatnost od prvních vteřin

Ptáci snesená vejce pečlivě přikryjí zeminou a tlejícím listím. Postupný rozklad materiálu z něhož je hnízdo postaveno, uvnitř vytváří teplotu kolem 33 až 35 °C, díky čemuž tabonům odpadá povinnost zahřívat vejce vlastním tělem. Přesto je čas od času určitá regulace teploty nutná, aby se vejce nepřehřála či nepodchladila. Samec dokáže teplotu uvnitř hnízda kontrolovat pomocí receptorů na zobáku a následně ji může regulovat přidáním nebo odebráním materiálu. Kuřata se líhnou zhruba za 55 dnů.

Jejich pohlaví teplota uvnitř hnízda neovlivňuje, jako je tomu třeba u plazů. Na svět přicházejí plně vyvinutá a opeřená. Sama se vyhrabou z hnízda a od prvních vteřin jsou připravena začít se o sebe starat sama. Hnízdění tabonů se zdá být dokonalé, má však i své nevýhody. Často se stává, že hnízdo v zemi objeví predátoři, jako jsou třeba lišky, divoké kočky, hadi, ale i lidé.

Zdroje: Birdsinbackyards, Wikipedia, Spotteron,