Spí koně vestoje?

Dokážete si představit, že byste se po náročném dni postavili doprostřed pokoje a usnuli, aniž byste se vzápětí tvrdě udeřili hlavou o podlahu? Koně to dokážou. Jak je možné, že při spánku neupadnou? A potřebují si vůbec někdy lehnout?

Býložravec na útěku

Divoký kůň je ze své podstaty zvířetem loveným. Stále žije v napětí, kdy se kde vynoří šelma toužící po pořádné porci čerstvého masa. Komfort dlouhého spánku vleže si proto nemůže dovolit – vstávání z této polohy mu trvá příliš dlouho a při útoku predátora by ztratil cenné vteřiny. Někdy však koně můžeme spatřit i nataženého na zemi – dopřává tak nezbytný odpočinek dlouhodobě zatěžovaným končetinám. Nebude to ale často. Ve volné přírodě nikdy neulehne osamocené zvíře, koně si dopřávají odpočinek na zemi výhradně mezi dalšími členy stáda. Ve větší skupině totiž vždy několik jedinců hlídá, aby mohli ostatní spáče v případě nebezpečí včas varovat. Častěji také relaxují na zemi hříbata, nad nimiž bdí jejich matka. Ta mohou prospat až polovinu dne. Hřebci ve stádě oproti tomu stráví většinu života na nohou.

Jak dlouho spí kůň?

Celková doba spánku činí u dospělých koní v součtu maximálně tři hodiny během jednoho dne. Lehčí spánek tvoří většinu této doby a koník při něm může stát na všech čtyřech. Žádný kůň však dlouhodobě nevydrží bez nezbytné dávky spaní vleže (celkem 1–2 hodiny za několik dní v krátkých epizodách). Pouze vleže totiž u koní nastává REM fáze spánku, která je typická rychlými pohyby očí a příchodem snů. Pokud bychom koni zabránili v ulehnutí, po několika dnech u něj dojde ke spánkové deprivaci. Ta může ve vzácných případech skončit i kolapsem, neboť kůň nekontrolovaně „přepne“ do REM fáze a ztratí nad svým tělem kontrolu.

Koně si komfort odpočinku na zemi dopřávají především tehdy, cítí-li se bezpečně. V určité fázi noci si ve stáji obvykle lehnou. Domácí koně, poněkud překvapivě, tráví spánkem méně času než jejich divoce žijící příbuzní. Málokdo totiž chová koně v tak velkém stádě, aby byli i v případě odpočinku neustále chráněni mnoha páry pozorných očí. Moderním koním zůstaly zvyky svobodných předků a lehčí spánek často prožívají vestoje. Samozřejmostí jsou nutné fyzické adaptace, bez nichž by takový odpočinek nebyl vůbec možný.

(Téměř) pořád na nohou

Stání samo o sobě unavuje. Dvounožce, jako jsme my lidé, dvojnásob. Čtvernohá zvířata mohou váhu lépe rozložit mezi všechny končetiny a snáze se vyvážit. Bez patřičných tělesných úprav by ale také rychle upadla ve směru gravitace. Proč tedy koně a jejich příbuzní vydrží stát tak dlouho?

Končetiny koní disponují jakýmsi uzamykatelným mechanismem, při němž dojde při správném postavení kloubů, šlach i kostí k zablokování stabilní pozice za minimálního výdeje energie. Říká se mu statický systém. Většina koní zatíží při odpočinku obě přední nohy (nesou více váhy těla) a jednu zadní, zatímco druhá zadní noha spočívá pokrčená na špičce kopyta. Mechanismus „zamknutí“ zadních nohou totiž není tak účinný jako u předních. Zablokování čéšky ve fixní pozici omezí funkci většiny okolních svalů, některé však musejí stále pracovat. Proto kůň musí zatíženou zadní nohu po chvíli vystřídat. Tělo koně ale i tak vydává jen přibližně 2 % energie, kterou by potřebovalo při aktivním pohotovostním stavu zadních končetin.

Pohodlný spánek na všech čtyřech zajistí koni také optimálně uspořádané šlachy a vazy zbytku těla. Hlava dřímajícího koně mírně poklesne, přičemž zůstane pasivně ukotvena ke kohoutku na šíjovém vazu. Oči jsou zavřeny a pysky čelistí zcela uvolněny. Kůň si může bez větších problémů schrupnout i pod sedlem, pokud jej na chvíli přivážeme a necháme být. Takovou dovednost mu při čekání v dlouhé frontě v supermarketu můžeme jen závidět!

Zdroje:

• The Spruce
• Equichannel
• Wiley Online Library
• Wikipedia