Nepříjemná situace, ve které se vyskytuje populace volně žijících ďáblů medvědovitých, postavila tato zvířata do kategorie ohrožených druhů. Jak si však australský vačnatec dnes stojí v lidské péči? Ještě donedávna bychom ho v potkali pouze v jedné z evropských zoologických zahrad, to se však změnilo.
Ďábel medvědovitý (Sarcophilus harisii) alias tasmánský čert je ikonickým zvířátkem australského kontinentu. Jak již jeho název napovídá, vyskytuje se na ostrově Tasmánie – a protože se jedná o endemický druh, nikde jinde ho ve volné přírodě lidské oko nespatří.
Kritická situace volně žijících jedinců, za kterou stojí především šířící se rakovina postihující tato zvířata, se podepsala na obrovských ztrátách v populaci ďáblů medvědovitých. S nadějí přišel záchranný program Save The Tasmanian Devil, který byl vytvořen v roce 2003, bylo ale jasné, že bez záložní populace v lidské péči půjde záchrana těžko. Ta se však naštěstí celkem zdařile rozrůstala – v roce 2005 už čítala přibližně 500 jedinců. Nejednalo se pouze o zvířata v zoologických zahradách, většina byla chována v hlídaných australských rezervacích.
Jak je to ale tedy s tasmánským čertem a jeho výskytem v Evropě? V dávné minulosti se alespoň na krátký čas v mnoha evropských zoo objevoval. Okolo roku 1950 bylo do Evropy odesláno několik ďáblů medvědovitých, jejich rozmnožování se však nedařilo. Posléze došlo navíc k zákazu exportu do Evropy, a to nejen tohoto druhu, ale většiny australské fauny. Hrozilo tak, že mimo Austrálii tasmánského čerta v zoologické zahradě už nikdy neuvidíme.
Výjimkou se stalo Dánsko, kam byly v roce 2006 Austrálií darovány dva páry ďáblů medvědovitých dánské princezně. Všichni čtyři tasmánští čerti ale bohužel zemřeli, jako náhrada však byly znovu zaslány dva páry. Tentokrát se zvířata dobře aklimatizovala a již ve druhém roce došlo k úspěšnému odchovu od obou párů. Porody mláďat se navíc zdárně opakovaly, díky čemuž vyvstala otázka, kam s odchovanými jedinci. Na konci minulého roku bylo v kodaňské zoo 16 tasmánských čertů (2 původní páry a jejich potomci).
Začátku novodobého rozšíření těchto zvířat po světě výrazně pomohl krok, ve kterém se australská vláda rozhodla zrušit embargo na vývoz do jiných zemí. První „ďáblíci“ odletěli do amerických koutů (konkrétně do San Diega a mexického Albuquerque) a do několika novozélandských zoo. V současné době jsou také v dalších amerických i japonských zoologických zahradách.
Po vyjednávání kodaňské zoo se dostalo i na rozšíření tasmánských čertů po Evropě. Začátkem letošního roku dorazili z kodaňské zoo čtyři jedinci do Belgie – v Zoo Planckendael najdeme dvě samičky, v Zoo Pairi Daiza dva samečky. Jako třetí obdržela dva tasmánské čerty zoo v německém Duisburgu.
Přibližně za dva roky by měly tasmánské čerty obdržet další zoologické zahrady v Evropě. Mezi nimi by měla být i Zoo Praha, zájem o tato zvířata projevila taktéž zoo jihlavská. Ve většině z plánovaných evropských zoologických zahrad budou zvířata pouze prezentována – chov bude i nadále zajišťovat především zoo v Kodani, kterou by časem mohly některé z evropských zoo doplnit.
Zdroj: Save The Tasmanian Devil
Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…
Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…
V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…
Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…
Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…
Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…