Novinky

Těhotenský test se dříve prováděl za pomoci žab

Published by
Denisa Bartůňková

V minulém století existoval živoucí těhotenský test. Případ žáby drápatky je učebnicovým příkladem toho, jak se původně užitečný záměr člověka s přírodou může zvrtnout v ekologickou pohromu.

Drápatky patří mezi vodní bezjazyčné žáby. Kredit: Ben Rschr, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Dnes existují domácí těhotenské testy, dříve se k detekci gravidity u žen využívaly například žáby. Africká žába drápatka vodní se stala nepostradatelným nástojem lékařů díky citlivosti na lidský těhotenský hormon choriogonadotropin. Pokud s ním přijde do kontaktu, vyvolá u ní ovulaci. Výsledkem je, že žába začne za několik hodin od kontaktu s hormonem klást vajíčka. Této vlastnosti využívali v první polovině 20. století doktoři, kteří je v začali využívat v nemocničním prostředí.

Drápatka kladoucí vajíčka. Kredit: Shields R (2011), Wikimeda Commons, CC BY-SA 2.5

Systém žabích těhotenských testů fungoval tak, že se moč potenciálně gravidní ženy vstříkla drápatce do těla, a pokud obojživelník nakladl do druhého dne vajíčka, bylo jasné, že moč ženy obsahovala hormon choriogonadotropin a tudíž je těhotná. Některé zdroje ještě uvádějí variantu, že se žábě vpichovala krev těhotné ženy do stehenního svalu. Protože i v krvi se těhotenský hormon nachází.

Z prospěšného živočicha invazivní druh

S nástupem modernějších těhotenských testů v 60. letech se od využívání žab upustilo, to už ale byly rozšířené na mnoha místech světa, včetně třeba Evropy či USA. Žáby z nemocničních laboratoří buďto uprchly, nebo byly v dobré víře vypuštěny na svobodu. Zavlečení drápatek do volné přírody nepůvodních ekosystémů způsobilo velké problémy. Drápatky jsou přenašeči plísňového onemocnění, které decimuje jiné druhy žab.

Ačkoliv se invaze drápatek přičítá zejména nemocnicím, svůj podíl na problému mohou mít do určité míry i chovatelé žab, mezi kterými jsou drápatky pro svou nenáročnost oblíbené. Jsou to výhradně vodní žáby velké maximálně 15 centimetrů. Zbarvený bývají hnědě, šedě či olivově zeleně, často mývají skvrny na hřbetě. Potravu mohou tvoři larvy komárů, drobné rybky ale i žížaly. Pro tento typ žab je typické, že nemají jazyk a v obchodech se zvířaty bývají často prodávané albínské varianty.

Zdroje: 21. století, Vesmír.cz, Dokorvlach.cz,Wikipedie,

Denisa Bartůňková

Recent Posts

V Americe se narodila vzácná žirafa. Chybějí jí skvrny.

Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…

1 rokem ago

Proč mají pavouci osm nohou?

Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…

1 rokem ago

Dlouhý život – výsada kliďasů a řádových sester

V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…

1 rokem ago

Prvním opylovačem mezi obojživelníky může být brazilská žabka

Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…

2 roky ago

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žížalách (ale báli jste se zeptat)

Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…

2 roky ago

Opravdu mají myši rády sýr?

Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…

2 roky ago