Tetřevové pochopili, že holky letí na básníky

Published by

Nikol Dobrá

Tetřev hlušec – ohrožený pták, který své samičky láká unikátním zvukem. Melodie, kterou vydává, považují někteří za tvoření veršů. Svůj název získal podle toho, že během toku neslyší. Poslechnout si tyto básníky můžeme především na Šumavě, kde je jejich největší populace v České republice.

Na tetřeva hlušce narazíme převážně na Šumavě. | Kredit: David Palmer, Wikimedia.org – CC BY 2.0

V minulosti se na území České republiky vyskytoval tento statný pták z řádu hrabavých celkem běžně. V současné době však tetřev hlušec patří mezi ohrožené druhy, a to především kvůli lovu a zhoršování horských jehličnatých lesů, které jsou jeho přirozeným prostředím. Maso tetřeva se navíc dříve považovalo za velikonoční pochoutku. Jediná životaschopná populace v tuzemsku se dnes nachází na Šumavě.

Ojediněle tohoto až šestikilového kohouta a jeho o třetinu menší samičku můžeme spatřit také v Krkonoších, Krušných horách či v Jeseníkách. Ohrozit tetřeva však kromě změn biotopu může i vyrušování v době toku a následného hnízdění. Tento fakt s sebou nese jistá omezení pro návštěvníky největšího národního parku u nás. Například turistické trasy vedoucí přes obvyklá tokaniště jsou v období páření uzavřeny. Jde především o pláně modravské a kvildské.

Samičku tetřeva hlušce poznáme podle hnědého zbarvení s tmavými proužky.
Kredit: Motopark, Wikimedia.org – CC BY-SA 3.0

Vrže, klepe a krká

Právě v období páření, které obvykle trvá od března do května, dokazuje tetřev hlušec svou jedinečnost. Jde o jedinou dobu v roce, kdy se samec a samice potkají. Kohouti hlasitým plácáním křídly vzlétnou na vybranou větev a začínají se připravovat na tok. Několikrát zavrzají, zakrkají a zaklepají. Jejich hlas se pak postupně změní v trylek, který je popisován jako odzátkování lahve. Někteří myslivci tento zvuk přirovnávají k tvoření veršů.

Své druhové jméno získal tetřev podle toho, že během toku mají kohouti sníženou sluchovou vnímavost a jsou tedy více zranitelní. Na druhou stranu však v této době bývají i velice agresivní. Kohouti většinou tokaniště nemění po desítky let. Samičky obchází tokanišť několik a na každém se páří s dominantním samcem. Pokud se k území jednoho kohouta však přiblíží jiný dospělý tetřev, dochází k boji, kdy si rivalové navzájem vytrhávají peří.

Zdroj: Národní park Šumava