U medvědů grizzly v Děčíně – 2. díl

Určitě už vám neuniklo, že v děčínské zoo najdete dva medvědy grizzly. V prvním díle věnovaným těmto šelmám jsme zapátrali trochu v minulosti a připomněli si roky, kdy se Míša s Helgou stali rodiči. Dnešní článek nás k nim zavede znovu. Tentokrát se zaměříme na medvědí jídelníček a otevřeme i kapitolu o tom, jaký mají mezi sebou děčínští grizzly vztah.

Pestrá strava pro medvěda

Ačkoliv je medvěd grizzly šelmou, z hlediska potravy se neřadí mezi masožravce, nýbrž všežravce. Rostlinná složka tvoří dokonce až dvě třetiny jeho potravy – v přírodě medvědi vyhrabávají ze země kořínky či hlízy, živí se trávou, listím i nejrůznějšími plody a bobulemi. Z živočichů je grizzly schopen spořádat téměř vše, co mu příroda nadělí do cesty. Kromě drobných obratlovců, jako jsou třeba myši nebo žáby, nepohrdne ani larvami hmyzu.

Grizzly je však s to ulovit i větší kořist. Na kratší vzdálenost je totiž schopný vyvinout rychlost až 40 km za hodinu. Pokud tak natrefí třeba na oslabeného soba či jelena, dokáže ho dohnat a sežrat. Složení jeho potravy se také výrazně liší během sezóny. Na jaře například spořádá hodně trávy, zatímco na podzim, kdy táhnou lososi, se živí několik týdnů jen masem.

Zpátky ale z divočiny k našim medvědům v Děčíně. Jídelníček Helgy a Míši se obvykle skládá ze sezónního ovoce a zeleniny, pečiva či syrového i vařeného masa. Připravuje se jim také sladká rýže nebo těstoviny. Ošetřovatelé se tak snaží, aby měli medvědi jídelníček co nejpestřejší.

A co mají Míša s Helgou nejraději? Samozřejmě nepohrdnou masem – jejich největší pochoutkou jsou pak pstruzi. Do bazénu, který mají ve svém výběhu, jim ošetřovatelé někdy nahází i ryby živé a medvědi si je pak musejí sami vylovit. Aktivnějším z dvojice bývá při těchto hrátkách Míša. V bazénu vydrží třeba půl dne, Helga spíše jen posedává na břehu a čeká, co na ni zbude.

Med jen výjimečně

Velice rádi mají ale také potraviny sladké. S radostí si pochutnají na jablkách, třešních či švestkách. V neposlední řadě jim chutná také med, vzhledem k jejich vysokému věku a již zmíněným problémům s nadváhou ho ale dostávají už jen výjimečně. Podobně je to i se sladkým pečivem, jako jsou třeba koblihy nebo vánočky. „Musíme je trochu kontrolovat, jinak by se nám na starý kolena neunesli,“ říká ošetřovatel Petr Haberland. Vybíravá zvířata to ale nejsou – spořádají v podstatě všechno, co jim ošetřovatelé „naservírují“.

Denně pak tito chlupáči sní zhruba 15 kilo potravy. Číslo to ale nebývá pevně dané, jejich denní dávka totiž není vždy stejná. U menších šelem jako jsou třeba šelmy kočkovité, se krmná dávka přesně váží. U medvědů se však počítá na kýble. Hodně tak záleží na tom, co zrovna dostávají. Pokud mají v jídelníčku pečivo či ovoce, dostanou množství více. V případě vydatnějších potravin, například masa s těstovinami, toho nemusí být tolik.

Od založení samotář

Vzhledem k tomu, že medvěd grizzly je zvíře samotářské, společné soužití dvou jedinců občas vyvolá nějaké šarvátky. Když byli Míša s Helgou mladší, vymezili si ve výběhu každý „své teritorium“. Pokud jeden z nich vstoupil na území toho druhého, byl oheň na střeše. Podobně se hašteřili například i o žrádlo. Nikdy však nešlo o žádné velké potyčky či agresivní strkanice. Největšími kamarády pak byli v období páření, tedy od dubna do července.

V současnosti je vztah mezi nimi ještě více urovnanější – „v důchodu“ jsou už absolutně v klidu. Občas si například při krmení nahrnou tlapou své oblíbené jídlo k sobě a toho druhého k tomu pak nechtějí pustit, žádné konflikty ale nevyvolávají. Navíc jsou na sebe za celé ty roky tolik zvyklí, že už naprosto tolerují toho druhého.

Že medvědům nechybí vynalézavost, prokázali už nejednou. V minulosti, ještě když pobývali v jejich starém medvědinci, se jim podařilo „utéct“. Původní prostor byla budova se dvěma brlohy, ke kterým jednoho dne ošetřovatelka nezamkla mříže. Medvědi z nich pronikli ven a volně se pohybovali po medvědinci. Vylezli si i na mřížované brlohy a dostali se tak do prostoru mezi nimi a střechou. Ta však byla velmi chatrná a pokud by medvěd chtěl, rozhodně by pro něj nebyl problém dostat se ven.

A jak celý příběh dopadl? Rozuzlení se dozvíte v závěrečném díle. Mimo to v něm také prozradíme, zda medvědi uléhají k zimnímu spánku a řeč dojde i na budoucnost chovu.

Zdroj: Zoo Děčín