Pokud je Vaším snem zkoumání chaluh subantarktických (Stercorarius antarcticus), raději si to pořádně rozmyslete – práce s těmito ptáky totiž přináší nečekanou komplikaci: Nedávný výzkum jihokorejských vědců ukázal, že chaluhy častěji útočí na výzkumníka, který již u jejich hnízda byl a manipuloval s vejci, než na člověka, který k hnízdu zavítal poprvé.

Chaluhy subantarktické jsou největším druhem chaluh. | Kredit: Winfried Bruenken, CC BY 3.0

Od roku 2005 vědci na Ostrově krále Jiřího u Antarktidy monitorují cca 10 hnízdících párů chaluh subantarktických s cílem shromažďovat poznatky o jejich rozmnožování, což zahrnuje i zkoumání jejich hnízd. Takováto práce spočívá ve zhruba desetiminutové kontrole stavu vajec a vylíhlých mláďat jednou týdně v hnízdní sezóně. Výzkumníci si povšimli, že s každou návštěvou hnízda se agresivita ptačích obyvatel stupňovala, a získali dojem, že tyto útoky byly cílené. Zkusili tedy otestovat hypotézu, zda chaluhy skutečně útočí na konkrétní jednotlivce, kteří již někdy narušili klid jejich hnízda.

Za tímto účelem podrobili zkoumání chování sedmi hnízdících párů. Čtvrtý týden monitoringu (a tedy se čtvrtou návštěvou hnízd, těsně před vylíhnutím mláďat) vědci utvořili dvojice, v nichž vždy byla jedna osoba, která hnízdo kontrolovala pravidelně, a druhá, která doposud v blízkosti hnízda nebyla. Oba vědci se zastavili pět metrů od hnízda chaluh. Do půl minuty se objevili oba ptačí rodiče, aby bránili hnízdo. Výzkumníci vykročili opačnými směry, volným tempem ušli několik desítek metrů a hnízdící ptáci tak zaměřili svůj společný útok jen na jednoho – ve všech případech na tu osobu, která už dříve hnízdo kontrolovala.

Aby vědci eliminovali možnost, že ptáci poznají daného člověka jen podle vnějších vizuálních znaků, byli oba členové testujícího páru stejně oblečeni. Byla tak prokázána schopnost chaluh rozpoznávat konkrétního člověka podle individuálních charakteristik, jakými mohou být chůze a držení těla, ale i obličej. Rozpoznání pomocí čichu není v tak větrných končinách pravděpodobné.

Za schopností rozpoznávat lidi stojí inteligence

Otázkou je, jak k této schopnosti chaluhy přišly. Pravděpodobně zde hraje roli relativně vysoká inteligence tohoto druhu racků – nechvalně například prosluly jednou z taktik používaných k obživě, kdy sledují jiné mořské ptáky a berou jim ulovenou kořist. Ačkoli se laikovi toto „zlodějství“ (odborným názvem „kleptoparazitizmus“) nemusí líbit, vypovídá to o značné inteligenci. Ještě v nedávné době se navíc tyto chaluhy s lidmi takřka nesetkaly, a tak není pravděpodobné, že by si schopnost rozpoznat člověka osvojily jen na základě opakovaného kontaktu s lidmi bez toho, aby měly rozvinuté kognitivní schopnosti.

U chaluh se předpokládá relativně vysoká inteligence. | Kredit: Liam Quinn, CC BY-SA 2.0

„Ukazuje se, že kognitivní schopnosti chaluh podpořily učení se této dovednosti u jednotlivých ptáků během jejich občasných interakcí s lidmi, kteří obývají antarktické stanice,“ uvedli v závěru studie vědci.

Zdroj: Won Young Lee, Yeong-Deok Han, Sang-im Lee, Piotr G. Jablonski, Jin-Woo Jung, Jeong-Hoon Kim. Antarctic skuas recognize individual humans. Animal Cognition, 2016; DOI: 10.1007/s10071-016-0970-9