Chytré ryby se rybářům vyhnou

Vědecké experimenty prováděné v okolí ostrova Mallorca naznačují, že se ryby mohou naučit cíleně vyhýbat rybářským nástrahám. Dosavadní metody využívané k hodnocení početnosti rybích druhů proto mohou být velmi zavádějící. „Chytré“ ryby se nenechají tak snadno přelstít.

Odhady stavů ryb mohou klamat

Chcete-li zjistit, jak se daří populacím různých druhů mořských ryb v konkrétních oblastech, a nadále sledovat jejich stavy, aby se předešlo významnému snížení početnosti druhu rybolovem, řídíte se vcelku jednoduchým pravidlem. Stačí pravidelně mapovat zastoupení rybí fauny v úlovcích rybářů, třeba i přímo na tržišti. Čím méně zástupců daného druhu zde najdete, tím nižší je jeho početnost v prolovovaných vodách. Každé pravidlo má však své výjimky. Španělský vědec Dr. Josep Alós a jeho kolega Prof. Dr. Robert Arlinghaus zjistili, že některé druhy ryb se dovedou udicím úspěšně vyhnout. Populačně jsou tedy ve skutečnosti silnější, než bychom čekali z prostého posouzení rybářských úlovků.

Moderní rybář jako predátor

Pobřeží ostrova Mallorca je hojně navštěvováno nejen turisty toužícími po slunci, ale i sportovními rybáři, kteří pro zdejší vodní faunu znamenají nemalé riziko. Milovníci rybolovu se stávají významným faktorem, který formuje nejen početnost konkrétních rybích druhů, ale mění i jejich návyky. Mimoděk učí ryby lepší taktice a rozvíjejí jejich inteligenci. Hloupé nepřežijí a skončí na talíři. Chytré se udicím vyhnou a předají své schopnosti další generaci. Příroda své děti vychovává tvrdě, leč účinně.

Na základě standardních metod odlovů (na udici) dospěli vědci v minulosti k závěru, že v zákonem chráněných částech moří je početnost ryb i jejich velikost vyšší než v oblastech běžně vystavených rekreačnímu rybolovu. Zdání však leckdy klame a „standardní“ metody je třeba čas od času přehodnotit. Srovnání podvodních videozáznamů a výsledků odlovu na udici přináší odlišné výsledky, ač by tato data měla vycházet podobně. Statistický nepořádek zanášejí do tabulek právě „chytré“ ryby.

Rychlí kanicové versus trpěliví mořani

Vědci se zaměřili na dva druhy ryb, které mají rybáři operující v oblasti Středomoří velice rádi. Jednalo se o kanice písmenkového (Serranus scriba) a mořana ocasopruhého (Diplodus annularis). Oba druhy se vzájemně podobají velikostí, ale liší se jídelníčkem. Kanicové jsou predátoři lovící jiné ryby a malé korýše, mořani konzumují řasy a mlže. Způsob stravování ovlivňuje i pravděpodobnost ulovení obou druhů – mořani mohou opatrně prohlížet a zkoumat předloženou návnadu, neboť jsou zvyklí, že jim jídlo neuteče. Kanic oproti nim aplikuje strategii „včera bylo pozdě“ a po všem stravitelném chňapne co nejdříve. V biotopech málo dotčených rybolovem je tedy kanic snazší kořistí a na návnadu rychle zabírá. V oblastech, kde se loví častěji, se však k překvapení vědců situace mění.

Kanicové se naučili vyzrát na rybáře

Zkoumání bylo podrobeno 54 různých lokalit s podobným typem terénu, ale odlišnou intenzitou rybolovu. Podvodní kamery dokumentovaly chování ryb při spatření návnady. Ukázalo se, že kanicové, kteří se normálně vrhají po všem, co se pohne, byli v oblastech s intenzivnějším lovem překvapivě opatrní a plaší a háčkům i udicím se vyhýbali. U mořanů vědci rozdíl v chování nezjistili.

Potvrzuje se tím nepsané pravidlo, že druhy zvířat živící se lovem rychlé kořisti bývají z pohledu lidí „chytřejší“ a snáze přizpůsobují své chování změnám podmínek okolí. U ryb, které nejsou významně dlouhověké a stihnou vystřídat více generací, má však značnou roli i genetika – geny pro „plachost“ se v důsledku tlaku rybářů uplatní lépe než nezřízená žravost. Úlovky kaniců na udici v lokalitách s intenzivnějším rybolovem byly sice co do počtu poloviční než v chráněných oblastech, kamery ale dokládají srovnatelnou populační hustotu. Kanicové se tedy velmi rychle naučili, kterak na rybáře vyzrát. Třeba tuto strategii do budoucna ještě zdokonalí.

Zdroje:

• Alós, J., Palmer, M., Trías, P., Díaz-Gil, C., Arlinghaus, R. (2015). Recreational angling intensity correlates with alteration of vulnerability to fishing in a carnivorous coastal fish species. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences, 72: 217–225.
• Alós, J., Arlinghaus, R. (2013). Impacts of partial marine protected areas on coastal fish communities exploited by recreational angling. Fisheries Research, 137: 88–96