Co je nutné vědět před pořízením ježka?

V poslední době zažívají ježci jakožto domácí mazlíčci velký boom. Ten je způsobený sociálními sítěmi, zejména Instagramem, kde se staly velice populárními profily s fotografiemi ježků. Ti umí udělat tlamičkou grimasu podobnou smíchu, a tak vypadají snímky se smějícím se ježkem na cestách, v kornoutku od zmrzliny nebo s avokádem, velice roztomile. Ačkoliv se zdá být skvělým domácím mazlíčkem, existuje několik faktů, které by měli budoucí majitelé ježka ještě před pořízením vědět. 

Podle mnohých článků jsou ježci časově i finančně nenároční mazlíčci. Už se ale méně mluví o tom, že mohou představovat určité zdravotní riziko. V Kalifornii, Gruzii a na Hawai je dokonce vlastnit ježka zakázané a například v New Jersey musí mít majitelé pro chov ježka zvláštní povolení, které je velice obtížné získat.  Správa centra pro kontrolu a prevenci nemocí totiž zjistila, že ježci mohou být přenašeči nebezpečné formy bakterie salmonely. Zatímco v minulosti byla nákaza tímto typem bakterie poměrně vzácná, s nárůstem ježků v domácnostech se u lidí onemocnění touto bakterií rapidně rozšířilo.

Riziko nákazy představuje o to větší problém u dětí, které jsou vůči nákazám mnohem méně imunní než dospělí. Ježek není celkově pro děti příliš vhodným mazlíčkem. Stále je nutné brát v úvahu, že ježčí bodliny jsou nebezpečnou zbraní. Pokud je ježek v klidu, dá se celkem bezpečně vzít do ruky a pohladit, protože své bodliny stáhne. Jakmile se ale ježek vyleká nebo se mu něco nelíbí, okamžitě bodliny naježí a člověka může bolestivě poranit. Zejména u dětí, které se ke zvířatům často chovají neopatrně, tak může hrozit, že se zraní jak samotné dítě, tak i ježek.

V noci se nezastaví

Proto lze říci, že se ježek jako mazlíček hodí spíše pro rozumné teenagery či svobodné páry. I ti však musí vzít v úvahu několik skutečností. V první řadě je třeba počítat s tím, že ježek je noční tvor. To znamená, že přes den si s ním majitelé moc zábavy neužijí, což nevadí, pokud přes den chodí do školy nebo do práce. Večer si pak s ježkem mohou pohrát před spaním. To však určitě ježkovi k vybití energie stačit nebude. V přírodě jsou zvyklí za noc naběhat i několik kilometrů, a tak je potřeba zajistit ježkovi v domácnosti dostatečné množství pohybu. Nejhodnější jsou třeba křeččí kola na běhání a počítat s tím, že v noci může ježek nadělat velký hluk.

Právě kvůli hluku se nedoporučuje chovat ježka v místnosti, kde jeho majitelé spí. Také by neměl být v klasické železné kleci, kde by mohl lézt po mřížích a kromě rámusu hrozí, že se ježek o mříže poraní. K chovu se doporučuje například průhledný box s dostatečným množstvím úkrytů. Místo, kde ježek přebývá, by mělo být na teplém místě. Občas se doporučuje ježkovi v příbytku dokonce mírně přitopit.

Zimní spánek může ublížit

Jako domácí mazlíčci se totiž nechovají ježci západní nebo východní, kteří žijí u nás a přes zimu hibernují. Domestikován pro domácí chov byl hlavně ježek bělobřichý, který pochází z Afriky. I ten by mohl upadnout do zimního spánku, pokud by se prochladil, ale protože není na hibernaci zvyklý, mohl by kvůli tomu dokonce zemřít.

I přes všechna rizika ale nelze ježkovi upřít jeho nesporné výhody. Jeho roztomilost v kombinaci s tím, že se nemusí hodiny vyčesávat, každý den koupat, chodit s ním na procházky nebo mu kupovat drahé krmení – spokojí se s kočičími granulemi či kapsičkami a občasným přikrmením hmyzem, z něj dělá velkého konkurenta koček a psů. V České republice dokonce již vznikl Klub chovatelů ježků. S ježkem mohou majitelé dokonce i jezdit na výstavy. A tak je možné, že se budeme s pozitivy, ale i negativy ježků setkávat stále častěji.

Zdroje: vetmed.illinois.edu, wikipedia, Klub chovatelů ježků, Facebook Mr. Pokee, bustle.com