Dlouhý život – výsada kliďasů a řádových sester

V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum, po které může lidské tělo vydržet v provozu? A dožije se někdo z nás v budoucnu „dvou stovek“?

Snad každý z nás najde ve své rodině dlouhověkého příbuzného, který se navzdory svému věku těší dobrému zdraví. Někteří s úsměvem zvládnou devadesátku, jiní i stovku. Podle statistik žije k roku 2023 v Čechách kolem 830 lidí starších 100 let, přičemž nejstarší paní již oslavila „stodevítku“. Absolutně nejstarším člověkem (s doloženým datem narození) byla Francouzska Jeanne Calment, která zemřela ve věku 122 let a 164 dní. Jasně vidíme, že naše těla mají své limity.

Rozhovory s extrémně starými lidmi a zkoumání jejich návyků pomáhá vědcům v pátrání po příčinách dlouhověkosti. Prozatím je zřejmé, že se jedná o kombinaci genetiky i životního stylu. Délka dožití se rovněž mění podle vyspělosti zdravotnictví a pokročilosti jednotlivých kultur. Vzít v úvahu musíme i historickou etapu. Vždyť jen v Česku byla průměrná délka života dvě stě let zpátky pouhých 30 let! Jistě, nepochybně ji výrazně snižovala vysoká úmrtnost novorozenců, ale stejně… za dvě století jsme se posunuli k více než sedmdesátiletému věkovému průměru. A to už stojí za povšimnutí.

Role dědičnosti

Svoje předky nezapřeme. Víme, že sourozenci a potomci stoletých lidí rovněž v průměru vykazují větší dlouhověkost. Geny podporující imunitní funkce a opravu struktury buněk jsou u extrémně starých lidí aktivnější než v běžné populaci. Jedná se například o gen, který zpomaluje stárnutí kardiovaskulárního systému, jehož přenesení do těla pokusných myší zvýšilo dožití těchto hlodavců. Další z genů odpovědných za prodloužení lidského života byl objeven v roce 2019 a dostal název Sirtuin 6. Pomáhá v opravě struktury DNA, čímž např. snižuje riziko výskytu rakoviny. Podle vědeckých výzkumů za zhruba 25% dlouhověkosti odpovídá genetika – ale, přiznejme si, to zase není až tak vysoké číslo.

Role prostředí

S genetikou jako takovou nic moc neuděláme – alespoň do doby, než zvládnou vědecké týmy lidem „hodné“ geny přimíchávat do tabletek na spaní (samozřejmě žertuji). Jak si tedy můžeme prodloužit život vlastním přičiněním? Podle výzkumů jednoznačně pomáhá optimistický náhled na život (není od věci omezit sledování politiky a hororů), zdravá strava a nekuřáctví. A ještě jedna věc – stát se katolickou řádovou sestrou (pánové prominou). Mezi stoletými lidmi má toto „životní poslání“ velmi silné zastoupení. Důvodem je pravděpodobně letitá podpora stejně smýšlející komunity a spokojenost se smysluplností vlastního života.

Není však nutné hned vstupovat do kláštera – k navýšení délky života nepochybně pomůže vlastní dobrý pocit z věcí, které člověk dělá pro sebe i pro okolí. Řádovým sestrám rovněž prodlužuje věk spokojenost s vlastním vzhledem, neboť považují stárnutí za přirozený proces a nesnaží se jej (na rozdíl od mediálního světa, v němž všichni chtějí vypadat mladě a zdravě) nikterak popírat. Ušetří si tak spoustu stresu i chemických přípravků pro zlepšení vizáže. Na přetřes by měla přijít i otázka bezdětnosti, která je pro jeptišky typická, zde si však vědecké studie protiřečí. Zatímco některé práce uvádějí, že děti skutečně stojí svou matku část zdraví, jiné zas přisuzují bezdětným lidem obecně nižší dobu dožití.

Kde leží maximum?

Kam až by to mohli spokojení zdraví nekuřáci s dobrou genovou výbavou dotáhnout? Dožijí se někteří z nich v budoucnu druhé stovky? Dva roky starý výzkum publikovaný v časopise Nature Communications říká, že nikoliv. Podle použitého matematického modelu lidské tělo ve věku 120-150 let zcela ztratí svou schopnost odolávat stresu a hojit zranění. U lidí se totiž s věkem mění poměry bílých i červených krvinek v těle. Postupně tak slábne regenerační schopnost těla s hranicí kolapsu při modelových 150 letech. A možná ještě o něco dříve.

Nechme se překvapit. Třeba se vědecké modely mýlí a někdo z lidí na planetě Zemi tuto hranici přece jen překoná.

Zdroje: livescience.com, wikipedia.org