Nebudeme čtenáře napínat – dokáže. Nejen napříč, dokonce i podélně. Poradí si rovněž s ostrým nožem nebo pilkou. Co je však příčinou této nečekané schopnosti? Pokud se nespokojíte s jednoduchou odpovědí, pokračujte dále…
Tentokrát vyzradíme pointu hned v úvodním obrázku. Podrobnosti šnečího kouzla se však vyplatí přečíst. | Zdroj: Wikimedia.org
Většinu z nás ani nenapadne přejet prstem podél dobře naostřené čepele. Následoval by výkřik bolesti a proříznutá kůže, která se bude pořádně dlouho hojit. Šnekům a slimákům však takový manévr nevadí. Překonají nepohodlnou překážku, jako by se nechumelilo, a pokračují v cestě, zanechávajíce za sebou na zemi stříbrný slizový proužek. Klíč k této hádance leží především ve složení měkkýšího slizu. Ale nejen v něm.
Jedním z důvodů, proč se plž na žiletce nerozkrájí na kousky, je jeho hmotnost. Pokud bychom chtěli nebohého měkkýše nožem přeříznout vejpůl, musíme na nůž zatlačit. Zdánlivě málo, ale přece. Samotná váha drobného zvířete lezoucího přes ostrý předmět je však násobně menší. Stačí se zamyslet – vždyť i moucha může nerušeně usednout na hranu žiletky, aniž by si ublížila.
Přilnavost těla plže k podkladu je dokonalá | Zdroj: C.pxhere.com
Dále záleží na celkových velikostních poměrech. Pro naše rozměrná těla se zdá být hrana žiletky skutečně tenoučká. Pro plže je však poměrově výrazně širší. Tlak působící na jejich břicho, tedy pardon, vlastně nohu, se proto při přelézání ostří významně snižuje. Podobně jako bychom se my, lidé, vlastním břichem opřeli o hranu plaňkového plotu – příjemné to není, ale žádné drama se nekoná.
Těla všech plžů dokážou produkovat sliz. Pro jejich přežití je naprosto nezbytný. Plži mohou vyrobit dokonce několik různých typů slizu podle aktuální potřeby. Žlázy umístěné na spodní straně jejich těl vytvářejí substanci, jejímž základem je z více než devíti desetin voda. Zbytek slizu obsahuje karbohydráty a bíkoviny. Molekulární vazby v této směsi se mohou neustále přestavovat, udržují tak pevnost i ohebnost zároveň. Vazkost použitého slizu se liší. Ochranný sliz, který má za účel udržet měkkýší tělo vlhké, je hustší. Sliz určený k pohybu zase řidší a lepivý, aby mohla noha k povrchu správně přilnout. Vzpomeňte si, že se šnek dokáže plazit po předmětech i „vzhůru nohama“ – a nikam nespadne.
K pohybu určený sliz neustále udržuje bezpečnou vrstvu mezi svalnatou nohou plže a předmětem, po němž přelézá – ať už se jedná o ostrý kámen či o žiletku. Výhody se však snadno mohou změnit v nevýhodu. Plžům se velice špatně pohybuje po látkách nesoudržných. Mnohý zahrádkář ví, že nechtěné slimáky může udržet mimo záhonek vrstva popela či vaječných skořápek. Bohužel, v praxi se tato rada aplikuje poněkud těžko… stačí, aby popel zmoknul a nezvaní návštěvníci našich zahrádek mají vyhráno.
O způsobu pohybů plžů jsme v minulosti psali i zde:
Použité zdroje: youtube.com, scienceinfo.net
Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…
Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…
V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…
Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…
Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…
Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…
