Dravci umí být pěkně nemilosrdní a vypočítaví

V poslední době bylo zaznamenáno několik případů, kdy se draví ptáci zachovali přinejmenším darebně a až podivně lidsky. Tito dravci dokáží se svými kořistmi hrát vypočítavé hry, uvěznit je a nebo dokonce založit požár, aby je vylákali z úkrytu. Přečtěte si více o tomto podivném chování a jeho kognitivních důsledcích.

Uvěznění
Marocký ostrov Mogador slouží jako zastávka pro ostříže jižní zrovna tak jako pro mnoho jiných stěhovavých ptáků. Tento druh se živí převážně hmyzem, avšak v období rozmnožování se stávají jeho možnou kořistí i ostatní ptáci, kteří tou dobou pobývají na ostrově. Vzhledem k tomu, že ostříži přivádějí na svět svá mláďata přibližně ve stejnou dobu, kdy nastává vrchol každoroční migrace, je záruka velkého množství potencionálních kořistí jistá. Dravci jsou tak schopni obstarat potravu sobě i svým mladým.

Ostříži začínají s lovem ostatních ptáků již pár dní předtím, než samička vysedí vajíčka. Těmto vychytralým dravým ptákům se podařilo najít způsob, jak udržet své kořisti naživu do chvíle, kdy se vylíhnou jejich mláďata. Dravci zaženou živé ptáky do drobných puklin ve skalách, odkud jim zabraňují uniknout. Některé druhy ptáků byly dokonce nalezeny s vyškubaným peřím, které je pro ně nezbytné k letu. Ostříži tímto způsobem udržují své oběti uvězněné naživu do té doby, kdy jsou jejich čerstvě vylíhlá mláďata připravená k pozření čerstvé potravy.

Rozdělání ohně

V Austrálii jsou požáry častým problémém. Běžně je ovšem způsobují blesky či lidé. Nyní se však zdá, že další možnou přičinou vzniku požáru mohou být draví ptáci. Konkrétně existují dva druhy dravců, kteří byli při takovém činu přistiženi: luňák hnědý a raroh proměnlivý.

Podle strážců parku, hasičů a místních obyvatel dokáží ptáci přenést doutnající větev z místa požáru na jiné pole a tam tak založit nový oheň, aby jím vyhnali svou kořist z úkrytu.

Podobné případy popisovali ale již dávno australští domorodci. Motiv ptáků zakládajících oheň se objevuje v legendách, folklorech, ale dokonce i v uměleckých dílech. ,,Viděl jsem dravce, který do svých spárů uchopil doutnající hůl a následně ji odhodil o půl míle dál do suché trávy. Poté společně se svými druhy bláznivě vyčkával na smrt vyděšených hlodavců a plazů. Následně se celý proces opakoval na jiném místě,“ cituje v knize Aboriginal Douglas Lockwood australského lékaře Phillipa Robertse, který žil v minulém století.

Psychologické podvody

Jespáci srostloprstí, malí ptáci, které vídáme často na břehu moře, jsou běžnými oběťmi sokolů stěhovavých. V období páření se jespáci shlukují do tisícových hejn u pobřeží Kanady, kde kromě laškování také na zemi odpočívají, což místním sokolům poskytuje vhodnou příležitost k lovu.

Někdy sokoli zaútočí ihned, když se jespáci usadí, jindy ale čekají i více než hodinu a teprve poté začnou své kořisti napadat v náhodných okamžicích. Podle výzkumníka Guye Beauchampa z univerzity v Montrealu, tak sokoli „manipulují se strachem své kořisti, aby tak zvýšili své šance na úspěch“.

Jespáci se pro změnu snaží dravce přechytračit svým důvtipem. Svá místa, kde odpočívají, náhodně hromadně opouštějí, i když nejsou napadeni a i když tím ztrácejí čas odpočinku: v rychle letícím a směr měnícím hejnu jsou totiž pro sokoly těžkým cílem. Mezi dravci a kořistmi je tak vedena jakási vytrvalá „ostražitá válka“.

Zdroj: Animal cognition – Ruthless Raptors Use Fire, Prisons & Mind Games