Jak jsem kutil s vrabci

Published by
ZOO Magazín

Nejen ptáci z čeledi krkavcovitých nebo papouškovitých vykazují ve svém jednání důvtip spojený s vytrvalostí. Čtenář popisuje svou zkušenost s jinými bystrými opeřenci – vrabci.

Vrabec polní (Passer montanus)
Kredit: Kev Chapman, chapmankj75@flickr.com, CC BY 2.0

Často se mluví a píše o inteligenci krkavcovitých. Málokdo se však zmiňuje o inteligenci jiných ptáků (mimo slepic, i když tam se uvažuje spíš o záporných hodnotách).

Tento otvor se vrabcům moc líbil.
Kredit: Jaromír Végner

Mám zajímavou zkušenost. Na dvoře mi ze zdi vyčníval dřevěný hranolek. Nevím, k čemu ho tam předchozí majitel vsadil. Já ho ze zdi vyjmul. Čtvercový otvor vedl do meziprostoru, tvořeného stropem a podlahou v patře.

Toho si brzy všimli vrabci. To bylo bydleníčko. Sucho, chráněné, a se správným rozměrem vstupu. Nechť, řekl jsem si. Ale vrabci mají nechutný zvyk tahat slámu a seno a kadit do prostoru pod sebou. Rovnou u východu ze dveří na dvůr, to znamená stále zametat a čistit. Mám rád prostor a čistý vzduch. Jakmile je teplo, jsou dveře na dvůr stále otevřené. Samci vrabců u hnízda řvou, a kdo je nejhlasitější, ten se žení. Můj pokřik, aby sklapli a byli chvíli zticha, nepomáhal.

Vyrobil jsem klínek a vrazil jsem ho volného otvoru. Druhý den hranolek ležel na zemi. Jsem to ale nešika. Štafle, klín znovu vklíněn. Druhý den dřevo znovu na zemi. To už jsem na sebe rozzlobil. Opět žebřík a teď kladívko. Ale klínek vyklouzával. Vyrobil jsem hranolek přesně odpovídající rozměry otvoru. Vložil jsem špunt do díry. Vyhráno. Nebylo. Dřevo zase leží na zemi. To je nějaké podivné. Buď musí být pod podlahou přetlak, či mi tu řádí zlý duch. Ale hranolek stále vypadává.

S tímhle už si vrabčáci neporadili.
Kredit: Jaromír Végner

Sedím u kávy v kuchyni a lelkuji (mám rád ptáky) pohledem po dvoře. Ale to jsem nečekal. Vrabci. Ne jeden vrabec, ale hejníčko cca 10–12 kousků. Sedí na okapu, zírají dolů na bývalý otvor, štěbetají si navzájem. Vtom jeden slétl a začal nožkama kopat do hranolku. Vytrvalost vítězí. Hranolek se uvolňuje, ještě jedno klovnutí a dřevo leží na zemi. To nemůže být pravda, dím si. Vrazím tam ten hranol. Scéna se opakuje, avšak tentokrát je dřevo rychleji dole. Vyrobil jsem úzký klínek, kladivo opět v ruce a tluču klín. Hutnost zašpuntování je festovní. A co vrabci? Ty potvůrky se střídaly v odkopávání závěry. Teprve k večeru uznali, že to je na ně už moc těžké a odletěli spát jinam. Našli si díry v sousedově zdi.

Ať mi někdo něco říká o chytrosti sojek, kavek a strak. On takový vrabec domácí, item polní, není žádný blbec.

Jaromír Végner, Roudnice nad Labem

Publikováno se svolením autora.

ZOO Magazín

Recent Posts

V Americe se narodila vzácná žirafa. Chybějí jí skvrny.

Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…

1 rokem ago

Proč mají pavouci osm nohou?

Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…

1 rokem ago

Dlouhý život – výsada kliďasů a řádových sester

V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…

1 rokem ago

Prvním opylovačem mezi obojživelníky může být brazilská žabka

Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…

2 roky ago

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žížalách (ale báli jste se zeptat)

Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…

2 roky ago

Opravdu mají myši rády sýr?

Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…

2 roky ago