Kde se vzali jednorožci?

Bájného jednorožce dnes nejčastěji zobrazujeme jako koně s rohem uprostřed čela. Kde má svůj původ populární stvoření, po němž šílejí malé holčičky a bez nějž se neobejde mnohá fantasy literatura?

Jednorožce pravděpodobně znáte jako bílého koně se spirálovitě stočeným rohem uprostřed čela. Toto pojetí mytologického tvora je však bližší moderní době. Zkusme se vrátit v čase několik tisíc let zpátky a vystopovat, která reálná zvířata inspirovala lidskou představivost k vytvoření záhadné mytologické bytosti. Nalezneme jich hned několik.

Zrozeni v Asii

Kresby zobrazující zvíře podobné jednorožci se poprvé objevily před více než 4 500 lety na starověkých pečetích z oblasti dnešního Pákistánu. Jedná se o profily zvířat, jimiž byli patrně předchůdci dnešních krav, tedy divocí pratuři. Dva rohy zobrazené z boku ale snadno splynou v jeden.

Zkazky z dávné Číny z období 2 700 př. n. l pro změnu popisují mystické zvíře, které je kombinací několika roztodivných předloh s tělem jelena, volským ocasem, mnohobarevnou šupinatou kůží připomínající draka a masitým rohem (či rohy).

V perské mytologii rovněž nacházíme dva tvory, kteří mohli být prapředky mytických jednorožců. První z nich je stvoření, jež v podobě divokého osla se třemi tlamami střežilo magický strom. Druhým je tvor zvaný Shadhaver. Honosil se děrovaným rohem, který zněl při závanu větru jako flétna a lákal k sobě zvědavá zvířata. Podle jedné z interpretací pak nic netušící milovníci hudby skončili jako Shadhaverova svačina.

Inspirace ze souše i z moře

V průběhu dalších staletí se do předobrazu jednorožců promítly nové inspirace. Řecký lékař Ktésius (5. století př. n. l.) používá výraz monokéros („jednorohý“) pravděpodobně pro indického nosorožce, jehož znal z dramatických popisů cestovatelů. Aristotelés o další století později označuje jako tvora s jedním rohem kromě zmíněného nosorožce i arabského přímorožce (oryxe).

Nemůžeme opomenout ani silný pozdější „jednorožcotvorný“ vliv tehdy neznámého kytovce narvala, jehož velkolepě zvětšený zub dováželi ve středověku námořníci a kupci na evropské trhy. Prvoplánové zaměnění narvalího klu s jednorožčím „rohem“ moderního čtenáře nejspíš nepřekvapí. Neznámý původ zatočených klů nepochybně podněcoval fantazii a zkazkám o jednorohých zvířatech dodával věrohodnosti.

Zmatení jazyků

Pověst jednorožců ovlivňovaly i překlady mezi jednotlivými jazyky. K vytvoření mýtu stačí málo. Při překladech bible z hebrejštiny do řečtiny (ve 3. století před Kristem) došlo k přetvoření hebrejského výrazu „re’em“, pravděpodobně výrazu pro pratura, na řecký výraz „monokeros“, tedy „jednorohý“. Do latiny se pak monokeros přehoupnul jako „unicornus“, čímž byl položen základ anglickému termínu „unicorn“. A jsme doma. Překlady, zkomolením a významovým propojením s biblí se tak jednorožci dostalo cti být spojován se samotným Ježíšem Kristem a duševní čistotou.

Jistou skvrnu na cti získala neposkvrněná bytost při objevitelských cestách italského mořeplavce Marco Pola. Když v Asii poprvé spatřil zvíře, o němž byl přesvědčen, že je jednorožcem, nemohl se ubránit opovržení. „Libuje si v životě v marastu a bahně,“ napsal. „Je to od pohledu ohyzdná stvůra a nepodobá se ani v nejmenším tomu, co si myslíme a o čem mluvíme v našich zemích.“ Z dalšího popisu je více než zřejmé, že čteme názor evropského člověka, který poprvé v životě uviděl skutečného nosorožce.

Středověký jednorožec – víc koza než kůň

Z nastíněné historie evropské „cesty k jednorožcům“ pochopíme, proč se liší různá vyobrazení tohoto zvířete v dobových podkladech a koni se obvykle příliš nepodobají. Středověcí jednorožci mají prakticky vždy dlouhý spirálovítý roh (převzatý od narvalů), rozštěpená kozlí kopýtka i volský ocas coby pozůstatek pratura. Takto zpodobňovaný tvor nesl v bestiářích jméno Unicornus a byl charakterizován silou, nevinností a čistotou.

Zvíře, které propojujeme se základní knihou křesťanství, přece nemůže chrochtat jako podsvinče a lebedit si v bahně.  Samotný nosorožec byl patrně pro svou zavalitost a hrubé vzezření z ušlechtilých křesťanských legend a rytířských eposů vytlačen a našel své místo jako nebezpečný černý indický „monoceros“, který má kančí ocas, sloní nohy, tělo koně či jelena a je nepřítelem slonů.

V novověku se podoba jednorožce tříští, neustále však inspiruje literáty i malíře. Jejich fantazie se pochopitelně točí převážně kolem „unicorna“, který se pod štětcem umělců mění ve velkolepého hrdého koně s rohem na čele. Tato podoba jednorožce měla význam také v heraldice, půvabné stvoření se stalo i symbolem lékáren, neboť podle pověstí zneškodňovalo jedy a čistilo vodu. Dnes už si jednorožce dost dobře nedokážeme představit jako těžkopádného tvora s nekalými úmysly. A možná ani nechceme.

Zdroje: Live Science, Wikipedia