Kdo má nejsilnější čelisti?

Přemýšleli jste někdy, které žijící zvíře vyvine při skusu největší sílu? Krokodýl? Žralok? Hyena? Pokud vás zajímá odpověď na tuto otázku, pusťte se do čtení.

Sílu stisku můžeme nejsnáze zjistit změřením tlaku, který vyvinou kosti a svaly obou čelistí při kousání. U některých zvířat lze skutečně otestovat reálný stisk, jindy to však možné není a stisk je odhadován podle konstituce čelistí a kontaktní plochy.

Absolutní král…

Ze všech v současnosti žijících zvířat zjistili vědci největší absolutní stisk čelistí u krokodýla mořského (Crocodylus porosus). Samec tohoto druhu může dorůst délky 6 metrů a vážit jednu tunu. Samičky jsou o poznání drobnější, váhou nepřesáhnou 100 kilo, ale ruku na srdce… dali byste jim ruku do huby? Já tedy ne. A to bych ani nemusela disponovat informací, že tento plaz (v testu byl zahrnut pětimetrový samec) vyvine sílu stisku 16 460 newtonů. Pro nefyziky je možná snazší uvést, že jeden newton odpovídá na zemi zhruba 100 gramům váhy, takže zmíněný krokodýl v tlamě vytvořil lis působící silou více než 1600 kg. Také bylo zapotřebí víc než 10 lidí, aby pokusného jedince dočasně imobilizovali a donutili jej skousnout speciální kůží potaženou měřící tyč.

…a nezměření rekordmani

Existují však i jiní zvířecí „drobečci“, kteří by pravděpodobně testovaného krokodýla porazit. Ty si však dosud nikdo netroufnul požádat o pokusné skousnutí. Proč? Jsou velcí, těžcí, kluzcí, neuchopitelní… a nebezpeční. Navíc žijí v moři. Jedním z nich je kosatka dravá (Orcinus orca), jejíž stisk je odhadován na více než 80 000 newtonů. Žraloci (samozřejmě uvažujeme jen ty masožravé), kteří se nabízejí jako další soutěžící v souboji o prvenství, jsou o poznání  lehčí tělesné stavby než lachtanožravá velryba. Počítačové modely spočítaly, že obávaný žralok bílý (Carcharodon carcharias) by mohl být schopen zacvaknout čelisti silou až 18 000 newtonů.

Sílu skusu však dosud srovnáváme v absolutní rovině, je tedy jasné, že několikatunová zvířata mají výhodu. Jak by dopadly například hyeny? Vybraná plemena psů? Nebo neustále něco přežvykující člověk?

Malé šelmy překvapí

Lidská zvědavost je nezměrná a zkoumá téměř cokoliv, proto i zde najdeme odpověď. Hyeny drtí svou kořist silou kolem 4500 N, mohou proto zpracovat i žirafí kosti či pozůstatky velkých tlustokožců, což z nich činí velmi efektivní mrchožrouty. S ohledem na poměrně malou hmotnost hyen (zhruba dvacetinovou oproti vzrostlému bílému žralokovi) se jedná o velmi dobrý výsledek.

Pokud však spočítáme sílu masožravců v poměru k jejich tělesné hmotnosti (tzv. bite force quotient), vznikne poměrně zajímavá tabulka a výsledky se promíchají. První tři místa zaberou masožraví vačnatci, jimž kraluje tasmánský čert. Následuje překvapivě drobná lasice kolčava, olingo, malajský medvěd a pes hyenovitý. Z koček vítězí jaguár, ale i konstitučně velice štíhlý gepard se v souboji relativní síly stisku umístí lépe než hyena. Předběhl by ji i tygr, dhoul a vlk.

Psí čelisti vyvíjejí sílu kolem 1000 N, u některých plemen dosahují až 1500 N. Největšího stisku dosahuje údajně turecký kangal, jeden z anatolských pasteveckých psů, kterému experimentátoři naměřili mezi čelistmi až 3000 N.

A jak jsme na tom my, lidé? Překvapivě dobře. V průměru sice při drcení potravy nepřesahujeme tlak 900 N, což však není o moc méně než např. retrívr. Guinessova kniha rekordů nám poví, že největší síly stisku čelistí dosáhl Richard Hofmann na Floridě roku 1986. Jednalo se o 4 337 N, tedy tlaku odpovídajícímu váze více než 400 kilogramů.

Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.livescience.com