Znáte kočku manul? Možná ano a ani o tom nevíte

Manul je malá kočkovitá šelma s nápadně hustou srstí, která se často stává terčem vtipů ve facebookových memech či virálních videích. Ačkoliv mnohým lidem na první pohled připadá roztomilá a legrační, ve skutečnosti je to ve velmi agresivní a samotářský tvor. Prohlédnout si ho můžete i v České republice. Kde? Dočtete se v článku. 

Kočkovitou šelmu manul (Otocolobus manul) lze dobře rozeznat na první pohled. Vyznačuje se neobyčejně hustou a dlouhou srstí. Velikostí je podobná kočkám domácím, ale na rozdíl od nich má krátké kulaté uši položené více na stranách hlavy, než je u koček běžné. Zvláštně položené slechy mají pro manula svůj význam. Po stranách nejsou totiž tolik nápadné a nevyčnívají tolik do výšky, a tak hrozní menší riziko, že mu budou při lovu vykukovat a prozradí ho.

Od našich domácích mazlíčků manula odlišují i zorničky, které jsou kulaté podobně jako ty lidské. Takový tvar mají nejspíše proto, že jsou aktivní spíše ve dne, než v noci. Nejčilejší je brzy ráno a navečer, kdy se vydávají na lov. Teorií je ale více, některé zase tvrdí, že kulatý tvar zorniček je výhodnější pro život v otevřených biotopech, ve kterých manul žije. Obývá náhorní stepi a polopouště střední Asie, především skalnaté biotopy do nadmořské výšky kolem 4 500 metrů nad mořem. Kořistí manula se stávají menší savci, především hlodavci, ptáci, občas i ryby. 

Malí asociálové

Manulové se rozmnožují během února a března. Samice mají extrémně krátkou dobu říje, která trvá jen 26 až 42 hodin. V dubnu a květnu se rodí dvě až šest koťat, která rostou poměrně rychle. K odstavu dochází už ve dvou měsících života mláďat. Ve čtvrtém měsíci života se koťata učí lovit a již do šesti měsíců dosáhnou velikosti dospělého. Při vhodné péči se dožívají až 12 let.

Období páření je jediná doba, kdy manulové vyhledávají společnost, jinak to jsou velice samotářské a agresivní kočky. V knize Wild Cat Book je uveden příklad, který autorům knihy poskytl ředitel výzkumu zvířat v zoo Cincinnanti. Ošetřovatelé si mysleli, že čerstvý vrh koťat manula má problémy s dýcháním, protože vydával divné zvuky. Při bližším zkoumání ale zjistili, že zvuk, který slyší, není kvůli dušení. Ačkoliv byla koťata tak mladá, že byla ještě slepá, už v tak brzké době nesnesla svou přítomnost a začínala na sebe vrčet a syčet. 

Ne tlustá, ale načechraná

Koťata manulů připomínají načechrané koule chlupů, hustá a dlouhá srst ale zůstává těmto zvířatům i v dospělosti. V místech výskytu je po velkou část roku zem zmrzlá a pod sněhem. Právě kvůli těmto drsným podmínkám musí mít manul vytvořenou dokonalou izolaci, kterou mu zajišťuje jeho nápadně hustá srst opticky zvětšující velikost jeho těla. Tyto kočky mají nejdelší a nejhustší srst ze všech kočkovitých šelem. Ke změně délky a hustoty srsti dochází podle sezóny, v zimě roste delší a těžší. Zbarvení je stříbrošedé nebo stříbrooranžové, s mourovatou kresbou vytvářející nevýrazné svislé pruhy. Bílé špičky pesíků způsobují, že manul vypadá jako pokrytý jinovatkou. Pro kožešinu byly v minulosti ve velkém loveni.

Chov manulů v lidské péči

Manul je v rámci seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody řazen mezi téměř ohrožené druhy. Dlouhou dobu patřil mezi zvířata, která byla v zoologických zahradách viděna jen výjimečně, a to hlavně kvůli náročnosti odchovu. Jedním z problémů, s nimiž se do nedávna potýkaly chovy manulů, byla toxoplasmóza (vnitrobuněčný parazitický prvok, pozn. red.), na kterou jsou citlivá převážně koťata. Neboť se v přirozeném prostředí jejich výskytu s tímto parazitem nedostávají do kontaktu, a tím pádem nemají potřebné protilátky. U mláďat narozených v zajetí, která se nakazila toxoplasmózou, docházelo k úhynům. Ale díky následným výzkumům o jejich biologii se ho daří chovat docela dobře i v České republice. V současnoti se manulové chovají v Zoologické zahradě Brno, Zooparku Chomutov a Zoologické zahradě Jihlava.

Zdroje: Stoplusjednicka, Zoommagazin.iprima.cz, Wildcatsmagazine, Wired.com, Mentalfloss.com