Křepelí kuře se schová do dlaně

Published by
Eliška Churaňová

Možná si pomyslíte, že se nám do titulku vloudil překlep. Není to ale tak – dnes se totiž vypravíme do Severní Ameriky za křepelem virginským (Colinus virginianus). Ačkoli taxonomicky spadá do stejného řádu hrabavých jako známá křepelka polní (Coturnix coturnix), jedná se o ptáky z různých čeledí a z různých koutů světa. Zatímco křepelka je zařazena do čeledi bažantovitých a jejím domovem je oblast Eurasie či severní Afriky, křepelové z čeledi křepelovitých jsou rozšířeni v Severní a Střední Americe.

Kuře křepela virginského | Kredit: Pavlovafowl, YouTube

Křepel virginský obývá převážně křovinaté oblasti, lesy a krajiny s hustým porostem, kde se může ukrýt před predátory, před nimiž ho také pomáhá schovat ochranné zbarvení. Skrývat se ale musí nejen před přirozenými predátory, ale i před člověkem: ačkoli je dle IUCN křepel virginský „téměř ohrožen“, v USA bývá velmi často loven.

Křepel virginský je mezi listím skvěle maskovaný. | Kredit: DickDaniels, CC BY-SA 3.0

Křepelové špatně létají a skvěle běhají

Ačkoli maskování křepelové zvládají na jedničku, mají jednu nevýhodu – nedovedou létat tiše a na dlouhé vzdálenosti. Létání tedy využívají sporadicky, a spíše pokud se chtějí rychle přesunout do úkrytu. Aby tento handicap něčím vyrovnali, jsou překvapivě obratní a rychlí při pohybu po zemi.

Rychlost a hbitost křepelů se uplatňuje hlavně tehdy, pokud jde o jídlo:

Křepelové jsou také dobří zpěváci – ornitologové rozlišují bezmála dvacet různých typů volání. Mezi nejtypičtější zpěvy patří zvuk podobný hvízdnutí:

Rozmanitost hlasového repertoáru samozřejmě předvádějí zejména v období páření:

Jednodenní křepelí kuře je jen o něco větší než čmelák.
Kredit: Farmishness, YouTube

Kuřata jsou malá, ale samostatná

Možná nejpozoruhodnější jsou ale křepelí mláďata. Samice snášejí obvykle kolem 15 drobných vajec, která nebývají větší než 30×25 mm. Z těchto se po 23 dnech líhnou kuřata. Ačkoli mláďata po vylíhnutí dosahují rozměrů většího čmeláka a lehce se schovají i v malé dlani, jsou brzy téměř soběstačná. Již den po vylíhnutí se pohybují sama kolem hnízda. Péče a ochrany rodičů si pak užívají pouhé dva týdny, poté se již začínají osamostatňovat.

Zdroje:

 

 

Eliška Churaňová

Redaktorka, editorka

Recent Posts

V Americe se narodila vzácná žirafa. Chybějí jí skvrny.

Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…

8 měsíců ago

Proč mají pavouci osm nohou?

Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…

9 měsíců ago

Dlouhý život – výsada kliďasů a řádových sester

V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…

11 měsíců ago

Prvním opylovačem mezi obojživelníky může být brazilská žabka

Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…

12 měsíců ago

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žížalách (ale báli jste se zeptat)

Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…

12 měsíců ago

Opravdu mají myši rády sýr?

Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…

1 rokem ago