Kůže gekonů má samočisticí schopnost

„Přísavkovité“ nohy gekonů kryté zvláštními lamelami jsou předmětem vědeckého výzkumu již po mnoho let. Gekoní kůže se však pod silné mikroskopy dostala až nyní.

Gekonovití (Gekkonidae) jsou drobnými ještěry rozšířenými po celém světě. Obývají převážně tropické a subtropické oblasti, živí se hmyzem, drobnými obratlovci či šťavnatými plody. Některým přizpůsobivějším druhům gekonů značně rozšířil areál člověk, neboť s jeho pomocí v podobě „černých pasažérů“ gekoni kolonizovali i dosud nedotčené oblasti. V domácnostech bývají tito ještěři návštěvou spíše vítanou, neboť dokážou ulovit velké množství nepříjemného hmyzu.

Oční víčka pravých gekonů jsou srostlá a průhledná (podobně jako u hadů) bez schopnosti mrkání. Gekoni proto oči čistí dlouhým jazykem. Podivný název „gekon“ pochází z indomalajštiny a souvisí se zvukem, který tato zvířata vydávají. Většina druhů gekonů ovládá schopnost autotomie – v případě nebezpečí odlomí část ocasu stejně jako naše ještěrky a utečou opačným směrem.

Vzhůru nohama i hlavou dolů

Člověka odedávna fascinovala schopnost většiny druhů gekonů běhat bez nejmenších problémů po zcela hladkých površích, a to klidně i v pozicích odporujících gravitaci. Šikovné protiskluzové „podrážky“ gekonů si poradí i se sklem. Této plazí dovednosti bylo pochopitelně v dobách významného pokroku vědeckých i technologických metod věnováno mnoho studií a rozborů. Na první pohled zázračný a nepochopitelný způsob pohybu byl poměrně rychle uveden do fyzikálních dimenzí „normálního“ světa.

Zjistilo se, že povrch spodní části gekoních končetin pokrývají příčné kožní lamely vybavené tisíci jemňoučkými chloupky (tzv. séty) s koncovým rozvětvením, které však bez mikroskopu vidět nemůžeme. Mezi nohama gekona a povrchem proto vznikají molekulární Van der Waalsovy síly, které ještěra perfektně přilepí k podkladu. Lidé se od zvířat učí častěji, než by se na první pohled zdálo – materiál uměle napodobující strukturu končetin gekonů má v současnosti pestrou paletu využití v nanotechnologiích, vojenství, zdravotní péči i sportovních odvětvích.

Od nohou až ke kůži

Zatímco pátrání ve stopách gekoních končetin se lidstvo věnuje již od roku 2002, na kůži těchto drobných ještěrů se vědci podrobněji zahleděli až nyní. Zjistili překvapivé – přestože se gekoní tlapky udrží téměř všude, na jejich kůži neulpí vůbec nic. Po tělesném povrchu zkoumaných gekonů rodu Lucasium sklouzává téměř vše – tekutiny, špína i bakterie.

Mezinárodní tým vědců přinesl následující závěry: poměrně tenkou vrstvu gekoní kůže kryjí hexagonálně uspořádané vypouklé šupiny složené z droboučkých chloupků, na nichž se neudrží ani zrníčko pylu. Šupinky pokrývá extrémně hydrofobní nepromokavá vrstva. Droboučké vodní kapky, jimž je zvíře v přírodě běžně vystaveno, po tomto dokonale impregnovaném povrchu perfektně klouzají a přelévají si, přičemž vyčistí všechny záhyby a nerovnosti ještěrova těla a umožní tak odplavit sebemenší částečky nečistot.

Přilepit se k povrchu nás již gekoni v minulosti naučili. Nyní nám otvírají cestu k perfektní čistotě.

Zdroje:

• en.wikipedia.org
• Discovery News
• G.S. Watson, D.W. Green, L. Schwarzkopf, L. Xin, B.W. Cribb, S.Myhra, J.A.Watson- The gecko skin micro/nano structure – A low adhesion, superhydrophobic, anti-wetting, self-cleaning, biocompatible, antibacterial surface –Acta Biomaterialia, 2015, in press