Lumíci jsou menší severští hlodavci vzhledově podobní morčatům. Podle pověstí a báchorek se v letech přemnožení hromadně vrhají z útesů, padají do moře či prý dokonce ze vzteku explodují. Explozi u těchto zvířat nejspíš neočekává ani fanoušek sci-fi, co je však pravdy na ostatních tvrzeních?
Půjde lumík s depresí k psychologovi, nebo raději skočí ze skály? Co myslíte?
Kredit: kgleditsch, Flickr – CC BY-SA 2.0
Početnost některých druhů zvířat se v čase nečekaně rychle mění. Přemnožení střídají extrémně nízké populační stavy. Tento princip známe například u sarančat, podobně se ale chovají i lumíci norští (Lemmus lemmus). Tito arktičtí býložravci příbuzní hrabošům obvykle bez problémů využívají potravní zdroje ve svém okolí a pokojně spásají traviny v tundře. Situace se však skokově promění v letech, kdy se narodí příliš mnoho mláďat.
Podle posledních výzkumů souvisí populační exploze lumíků s délkou ročních období v konkrétních letech a typem sněhové pokrývky, svou roli mohou mít i početnosti predátorů. Zůstává-li pod sněhem během zimy volný prostor, lumíkům se pod ním daří dobře. Přemnoží se a na jaře se jich najednou na povrchu objeví naráz tisíce jako mávnutím kouzelného proutku.
Lumíci zůstávají pod sněhem aktivní. | Kredit: kgleditsch, Flickr – CC BY-SA 2.0
Pokud po krátké zimě navíc přijde dlouhé jaro a léto, výborná reprodukční schopnost i krátké dospívání lumíků zafunguje exponenciálně a „pohroma“ je na světě. Početnost jinak relativně vzácných hlodavců může na stejném území stoupnout až třítisíckrát. Armády lumíků spasou veškerý dostupný porost. Mezi zvířaty vzroste vnitrodruhová agrese, silnější vyhánějí slabší a ti musejí jinam, aby nezahynuli hlady. Dochází u nich proto k masovým migracím, při nichž vyhnanci hledají nová území.
Skokové změny populační dynamiky lumíků zajímaly lidi několik století. Náhlé objevení enormního množství jedinců či nevysvětlitelně rozeseté mrtvolky byly pro cestovatele záhadou. Věřilo se, že lumíci padají z nebe či nečekaně „vybuchují“. Podle lidových rozprávek se houfy migrujících lumíků nezastavily před ničím a nemohly být odchýleny ze své trasy. Vrhaly se z vysokých skal, do řek, skákaly do moře.
Pro pamětníky již poněkud prehistorických počítačových her dodejme, že se lumík v angličtině nazývá „lemming“ – vzpomínáte na stovky droboučkých skřítků řítících se bezhlavě vpřed a umírajících mnoha nejroztodivnějšími způsoby? Slovo „lemming“ rovněž v angličtině i němčině znamená výraz pro samostatně nepřemýšlející osobu. Právě takové renomé si roztomilí hlodavci vysloužili mimo vědecké kruhy.
Hlavním viníkem podivné pověsti lumíků však nejsou prazvláštní zprávy severských cestovatelů z dávno minulých století, nýbrž pravděpodobně Walt Disney. Krom mnoha dojemných animovaných postaviček vyprodukovala tato společnost v 50. letech 20. století i sérii dokumentů „The True-Life Adventures“ (což můžeme pracovně přeložit jako „Dobrodružství života“).
V jednom z dílů s poetickým názvem „Bílá divočina“ došlo i na lumíky, kteří se před kamerou za podkresu dramatické hudby sypou ze svahů a topí ve vlnách oceánu. Méně známá už je skutečnost, že pro umocnění efektu filmu lumíkům v této nemilé činnosti značně pomáhal tým producentů. „Domácí zvířátka“ vykoupená od Inuitů (nejednalo se totiž o skandinávské lumíky, nýbrž jejich kanadské příbuzné) byla násilně nahnána z útesu a topena ve vodě, za což si tvůrci vysloužili Oscara za nejlepší dokumentární film roku.
Výňatek z dokumentu Bílá divočina společnosti Walt Disney z roku 1958 můžete zhlédnout v následujícím videu. Raději ale nevěřme všemu, co nám dokumentaristé podstrčí…
Všechny další povídky, filmy i ilustrace se vezly na uměle vytvořené vlně. Kruh se uzavřel a lumík se stal pro veřejnost prototypem nemyslící sebedestrukční mašinky.
Zoologové, kteří se populačními cykly lumíků zabývají, vám však odpřísáhnou, že o žádné plánované „sebevraždy“ u těchto zvířat nejde. Vysvětlení výše uvedených pověr najdeme několik. Lumíci vcelku obstojně plavou, při hledání nových území proto někdy překonávají i vodní toky a jezera. Pokud je jezero příliš velké, skutečně se v něm mohou unavená zvířata utopit, takové případy doloženy jsou. Na dlouhých cestách jich také stresem a strádání mnoho zahyne. Predátoři, v takových situacích již poněkud přesycení jednotvárným hlodavčím menu, často načínají uhynulá či ulovená tělíčka a jejich obsah rozhazují po okolí. Toliko k domnělým „explozím ze vzteku“.
Lumíci občas musejí při hledání území překonávat řeky či jezera. | Kredit: Karin Jonsson, Flickr – CC BY 2.0
Nevěřme proto nepodloženým pověstem. O přežití tohoto sympatického druhu hlodavce se s ohledem na jeho psychiku nemusíme obávat – lumíci pud sebezáchovy rozhodně neztratili.
Zdroje: BBC, Alaska Department of Fish and Game, Wikipedia
Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…
Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…
V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…
Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…
Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…
Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…
View Comments
Disney vždycky platil za svinstvo i přes všechny ty pohádky, které vyprodukoval. Ve filmech běžně týrali zvířata a nemálo jich zabili pro lepší záběry. Hnus odpornej. Doufám, že lidi za toto zodpovědní se smaží v pekle.