Masový úhyn sajg snížil jejich populaci na polovinu

Published by

Olga Hušková

V průběhu května letošního roku zahynula na následky infekce polovina současné populace kriticky ohrožené sajgy tatarské. Stepi byly v některých místech pokryty tisíci mrtvých zvířecích těl. A dosud není jasné, proč k tomu došlo.

Sajga tatarská | Kredit: Seilov, Wikipedia CC BY 3.0

Tak trochu jiná antilopa

Těžko nalezneme podivnější druh antilopy, než je sajga. Nepříliš elegantní pískově zbarvené zvíře měří v kohoutku až 80 cm a váží přibližně 25-50 kg. Na první pohled ale pozorovatele zaujme hlavně bizarně utvářený čenich sajgy připomínající krátký chobot. Nozdry zvířete směřují dolů, velká nosní dutina umožňuje filtraci prachu v létě a ohřev mrazivého vzduchu v zimě. Tato unikátní adaptace umožňuje sajgám obývat náročné prostředí stepí s obrovskými rozdíly teplot v průběhu roku. Zimní srst proto narůstá zvířatům velmi hustá a poměrně dlouhá.

Rohy mají u těchto antilop pouze samci. Potrava sajg odpovídá adaptaci na podmínky suchých stepí – dokážou konzumovat množství bylinek, slanomilných rostlin i lišejníků. Jejich role v ekosystému je klíčová – spásáním rostlinného materiálu navracejí živiny do půdy a brání vzniku požárů, neboť odstraňují suchý listnatý opad, který může sloužit jako palivo. Chov sajg v zoologických zahradách se obvykle nedaří, neboť jsou velice náchylné k infekcím dýchacích cest a pokusy o jejich odchov nebývají úspěšné.

Počty sajg v přírodě značně kolísají

Sajga tatarská je jediným druhem antilopy, který v současnosti zasahuje i do Evropy. V minulosti bylo toto stepní zvíře rozšířené po většině Eurasie od Britských ostrovů až k Beringovu průlivu (tedy včetně území Česka), kosterní pozůstatky sajg byly nalezeny i na Aljašce a v západní Kanadě. V současnosti se areál jejich výskytu smrsknul na několik lokalit v Kazachstánu, Mongolsku, ruském Kalmycku, Ukrajině, Uzbekistánu a Číně. Kolem roku 1920 byly sajgy téměř vyhubeny, následoval početní vzrůst až ke dvěma milionům kusů a opětný propad početnosti v souvislosti s lovem motivovaným poptávkou tradiční čínské medicíny. Orientační cena jednoho rohu sajgy činí v současnosti 150 dolarů, což už pytlákům za námahu stojí.

Na základě sledování početnosti a cílené ochrany tohoto druhu se zdálo, že došlo k početní stabilizaci a naděje sajg na přežití se zvýšila. Tragédie v květnu roku 2015 však ukázala, že o budoucnosti živočišného druhu může rozhodnout okamžik – neznámá epidemie způsobila v rekordně krátké době úhyn 134 000 zvířat, což je polovina současné populace sajg. Mrtvá zvířata ležela v stepích po tisících a k neuvěřitelné početní ztrátě došlo v rozmezí necelého měsíce. Vymírání sajg nicméně ustalo podobně rychle, jako začalo.

Jaké jsou příčiny květnových úhynů?

Důvodem takto rychlého vymírání byla pravděpodobně blíže nespecifikovaná infekce. Postižená zvířata měla před smrtí značné dýchací potíže a velmi silný průjem. Richard Kock z veterinární kliniky v Hatfieldu, který na místě zasahoval, se nechal slyšet, že nemoc může mít stoprocentní úmrtnost – bez rozdílu vybíjí dospělce i mláďata. Ve stádech, v nichž se vyskytli nakažení jedinci, nepřežilo ve výsledku ani jedno zvíře.

Přesto jsou vědci poněkud bezradní. Analýzy vzorků mrtvých zvířat obsahují střevní bakterie Pasteurella a Clostridia, které by však zdravým zvířatům ublížit neměly. Žádná choroba, která sama o sobě dokázaže způsobit úmrtí svého nositele, by se navíc nestihla rozšířit v několika dnech tak rychle, jako tomu bylo v letošním roce u sajg. Smrt zvířat nejspíš opravdu způsobily obvykle neškodné bakterie, jež se v tělech antilop nacházejí běžně. Snížením imunity (či jiným spouštěcím mechanismem) mohly skokově začít fungovat jako patogen. Rozvoj infekce pravděpodobně souvisí s oslabením imunity postižených antilop, jeho důvody však zatím známé nejsou.

Podle E. J. Milner-Gullanda, biologa Královské univerzity v Londýně a člena společnosti pro ochranu sajg, mohou být důvody úhynu mnohem složitější. A zde narážíme na problém environmentálního pozadí. Sajgy v současnosti žijí severněji než dříve. Mohou se živit odlišnými rostlinami. Klima je deštivější (což obvykle pouštním druhům nesvědčí), čerstvá tráva častěji způsobuje nadýmání. Podobné masové úhyny, byť v menším měřítku, byly známy i u jiných druhů býložravců. Důvod může být i etologický – velká stáda, kde přichází na svět naráz velké množství mláďat – což je i případ sajgy – jsou s ohledem na šíření chorob zranitelnější.

Vyhlídky do budoucna

Přestože vědci shromažďovali nejen těla uhynulých zvířat, ale i vzorky kamenů, půdy, vody a rostlin, po nichž sajgy procházely a kterými se živily, stále nemají ve věci jasno. Jedna z teorií říká, že deštivé jaro následující po studené zimě mohlo umožnit nadměrné rozšíření bakterií. Jiná praví, že drobné změny v prostředí učinily bakteriální toxiny pro antilopy „jedovatější“. Mláďata hynula později než matky, smrtící látky proto nejspíše přecházely do mateřského mléka. Nelze vyloučit, že masové úhyny jsou pro sajgy z dosud neznámého důvodu typické, nejedná se tedy o žádnou apokalyptickou novinku. V roce 1988 uhynulo v přírodě kolem 400 000 sajg, příznaky byly podobné. Někdejší milionové populace statisícové ztráty dohnat dokázaly. V současnosti však může být nalezení příčiny nenadálých úmrtí klíčem k záchraně vzácného živočišného druhu, neboť počty sajg jsou nyní kriticky nízké. Doufejme proto, že se fenomén masového úhynu pouštních antilop objasní a naše děti nebudou znát sajgy pouze z obrázků.

Zdroje: