Motýl, nebo pták?

Dlouhozobka svízelová z čeledi lišajovitých svými pohyby, dlouhým sosákem a velkým semišovým tělem připomíná kolibříka. Na rozdíl od kolibříků však tohoto motýla můžeme potkat i v České republice.

Ačkoli v rámci fauny žijící v mírném podnebí střední Evropy nenalezneme tolik zářivé pestrobarevnosti jako v tropech, také v našich končinách můžeme pozorovat podivuhodné druhy živočichů. Mezi ně patří i dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) z čeledi lišajovitých, která nikoli bezdůvodně nese přezdívku „minikolibřík“.

Kolibříkovitý motýl k nám přilétá z jihu Evropy

Tento neobvyklý motýl svými pohyby, dlouhým sosákem a na motýla až příliš velkým semišovým tělem totiž kolibříka opravdu připomíná. Dlouhozobky milují aromatické květiny, jako jsou například komule, floxy nebo prvosenky, ale mezi jejich oblíbené patří i bodláky, chrpy, kakosty a petúnie. Na rozdíl od ostatních motýlů je možné dlouhozobky zahlédnout jak ve dne, tak i v noci. Vyskytují se převážně na prosluněných loukách, v zahradách a parcích. K nám přilétají každoročně z jižní Evropy v období května až června, přezimují ovšem opět na jihu. Jejich housenky, malé a zelené, se živí převážně na různých druzích svízele. Před zakuklením se její barva změní na hnědou. Poté si kolem sebe vytvoří podzemní kokon, v němž se postupně vyvine dospělec.

Dlouhozobky se pohybují velmi rychle

Při sání nektaru dlouhozobky obvykle neusedají na květ; ve vzduchu se drží díky bleskovým pohybům křídel, podobně jako kolibříci. Proto si je také lidé často s těmito hbitými a drobnými ptáčky pletou. Kolibříci se ovšem vyskytují pouze na americkém kontinentu; v Evropě bychom je tedy ve volné přírodě jistě nepotkali. Dlouhozobka spolu s příbuznými z čeledi lišajovitých patří k nejrychlejším a nejlepším letcům mezi motýly – pohybují se rychlostí až 55 km/h. Uvádí se, že dlouhozobka svízelová dokáže vysát za minutu nektar i ze stovky květů.

Zdroj:

• http://www.radkapalenikova.cz
• cs.wikipedia.org
• YouTube – Jiří Šádek, White SunCZ