Na návštěvě v motýláriu – 1. část

Za krásného počasí se řada z nás vypraví do přírody nebo do zoo. My jsme se podívali do Motýlária Votice – nového projektu společnosti Ochrana fauny ČR, který poukazuje na rozmanitost motýlích druhů na našem území i na jejich úbytek v posledních desetiletích.

Do Votic dorazíme kolem jedenácté dopoledne. Je teplo, slunečno – ideální letní den. Směr pouze tušíme, místní nám ochotně poradí, kudy se dát. Za okamžik už procházíme branou do votického motýlária.

Nejprve se seznamujeme s ptačími obyvateli

Krátce po příchodu se nás ujímá Pavel Zadražil, hlavní zahradník a správce motýlária. Prohlídka začíná u voliér ptačích pacientů záchranné stanice společnosti – vidíme zde puštíky, kteří mají trvalé následky po srážce s auty, káňata, která doplatila na setkání s dráty elektrického vedení, a také kavku Karla. „Kavku jsme odchytili, protože ve městě obtěžovala lidi – strhávala ženám sluneční brýle a náušnice. Na lidi je zvyklá; zřejmě ulétla nějakému chovateli. Občas ji slyším říkat ‚pocem, Karle!‘, a tak jí říkám Karel,“ vypráví Zadražil.

Kromě těchto pacientů je zde i krásný výr velký a pár havranů. Místní ptačí rezidenty bohužel svoboda pravděpodobně nečeká – v přírodě by kvůli svým handicapům či fixaci na lidi nepřežili. Zaměstnanci stanice a motýlária se jim ale věnují a snaží se jim vybudovat hezké prostředí, v každé voliéře například najdeme i živý stromek.

Motýlárium je otevřené motýlům zvenčí

Poté už vstupujeme do samotného motýlária. Kovové konstrukce někdejších skleníků nyní vymezují otevřený prostor beze skel, v němž jsou vytvořeny biotopy typické pro českou krajinu – louka, step, mokřad s tůní a zahrada. V zahradní části najdeme bylinky i okrasné květiny, které mají jedno společné – vábí motýly. „Ta rostlina u vchodu je komule Davidova, také se jí říká letní šeřík. Motýli ji mají obzvlášť rádi,“ vysvětluje Pavel Zadražil. Kromě květin tu nalezneme i součásti zahrady, kde se zvlášť daří hmyzu – starý kmen stromu, hmyzí hotel a kamennou zídku.

Po prohlídce zahradní části se přesouváme k jezírku, které si oblíbily žáby. Poblíž jezírka roste pcháč bahenní – nepříliš vzhledná, ale motýly vítaná rostlina, kolem níž poletuje babočka admirál.

V odchovně se s motýly setkáme zblízka

Potom nás pan Zadražil zavede do odchovny, kde můžeme zblízka pozorovat kukly i dospělce babočky pavího oka. „Bílé kukly jsou už vylíhlé. Ty, které jsou úplně černé, nebo mají skvrny, byly napadeny parazity a motýli se z nich už nevylíhnou. Problémy nám dělají třeba lumčíci, kteří se protáhnou síťovinou a pak škodí housenkám,“ popisuje Zadražil nesnáze s odchovem tradičního českého motýlího druhu.

V odchovně musíme dávat pozor, kam šlapeme – babočky jsou totiž všude. Naše přítomnost je zjevně nijak zvlášť neruší, některé si na nás i sedají. „Do budoucna plánujeme odchov dalších baboček, třeba babočky kopřivové. V odchovně budou moct dospělci přezimovat,“ říká Zadražil. Na českém území zimují jen některé druhy motýlů – babočky paví oka a kopřivové mezi tyto druhy patří na rozdíl od babočky admirála, který v zimě migruje na jih.

V síťovaném stanu babočky hodují na nakrájeném vodním melounu. „Meloun je hodně sladký, motýli milují fruktózu,“ komentuje správce. Obyvatelé odchovny jsou zjevně při chuti.

Při odchodu z odchovny musíme zkontrolovat, zda na nás nějaký motýl nezůstal – někteří z nich si nás totiž vybrali jako vhodná místa k odpočinku. Jemně tedy setřásáme ty nejvytrvalejší babočky a přesouváme se do prostoru stepního biotopu.

Pokračování příště

Motý­lárium Votice je ote­vřeno v čer­venci a v srpnu od pon­dělí do pátku od 9 do 17 hodin, o sobo­tách, nedě­lích a svát­cích od 10 do 17 hodin. V září bude veřej­nosti pří­stupno každý víkend či státní svá­tek od 10 do 17 hodin. Vstupné je 40 Kč, děti do tří let mají vstup zdarma.