Pejska, nebo kočičku? (1. díl) – otázka financí

Jaké výhody má chov kočky oproti psovi? A naopak? V prvním díle našeho článku se zaměříme především na odhady nákladů finančních – na kolik peněz nás přijde zajištění potřeb čtyřnohého parťáka a s čím počítat v nenadálých situacích. V dalším díle si povíme více o časových investicích i specifikách psích a kočičích povah.

Pes a kočka jsou snad nejznámějšími psími mazlíčky, kteří lidstvo provázejí již tisíce let. Obě zvířata jsou dostatečně domestikovaná na to, aby se mohla v bytě či domě pohybovat trvale na volno, obě jsou chlupatá a mohou nás pobavit svými kousky i zahřát teplým kožíškem. Zároveň mají dost inteligence i hravosti, abychom se s nimi nenudili. Obě se stanou naším parťákem po celou dobu svého života (často i více než 15 let), a mnohdy i plnoprávnými členy rodiny.

Pokud chceme pořizovat „dospělácké“ zvíře pro dítě, často se rozhodujeme mezi těmito dvěma zvířecími druhy. Trpělivějším parťákem pro dítě bývá pes, kočka si drsnější zacházení líbit nenechá a rychle se ožene. Pokud ale dětem pořídíme psa velkého, v případě neshody mohou být následky pokousání trvalé. V tu chvíli je poměrně jedno, kdo z nich si začal…

Pojďme se společně zamyslet nad tím, jaké jsou výhody i nevýhody chovu sametových micek a oddaných psů. Každý z nich má nesporně též svoje „mouchy“, byť to příznivci dané skupiny přiznávají neradi. A někomu psí (či naopak kočičí) povaha a životní styl nemusejí vůbec vyhovovat. Nebojme se tedy též trochy kritiky – vždy je dobré se důkladně zamyslet, kterému zvířeti poskytneme domov, a zda u nás bude opravdu šťastné.

Otázka ceny aneb jednorázové náklady

Pořizovací náklady jsou u obou druhů zvířat vcelku srovnatelné. Voříška či přebytečné kotě dostaneme zadarmo, cena čistokrevných zástupců s průkazem původu pravděpodobně půjde do tisícovek. Podle úspěchů na výstavách či při pracovních zkouškách rodičů se může finanční částka štěňat či koťat vyšplhat do desetitisíců korun – z tohoto pohledu pravděpodobně více zaplatíme za pejska.

Kočky sice pracovní zkoušky neskládají, vystavovat je ale můžeme rovněž. V zahraničí jsou k dostání i kříženci domácích koček s divokými druhy kočkovitých šelem, po jejichž příchodu do domácnosti by nám peněženka zchudla o celé statisíce. Zůstaňme však raději nohama na zemi… a tlapkami u normální kočičí misky.

Vyšší částky za vybavení

Podobná úvaha platí i pro nákup základního vybavení – misku na potravu a vodu, místo na spaní či hračky potřebují oba favoriti, pes navíc vodítko s obojkem, kočka kočičí záchod a škrabadlo. Peníze vydáme pravidelně též za očkování a odčervení (cca 600–1000 korun ročně), vyšší částky (cca 1000 korun za rok) si vyžádají protiparazitální přípravky. Na těch můžeme ušetřit u výhradně bytové kočky.

Kočka rovněž nemusí být podle zákona evidována, zatímco za vlastnictví psa platí obyvatelé velkých měst i více než 1000 korun ročně (např. v Praze činí základní poplatek za prvního psa 1500 Kč, za dalšího už 2250 Kč). Počítejme také s tím, že nám koťata i štěňata mohou poničit majetek – pejsci při výměně zubů okusují kde co, kočky zas s oblibou škrábou na nábytek. Zatímco dospělý pes se doma počůrá spíše omylem, když se páníček příliš zdrží v práci, kočky někdy vymění svoji toaletu za majitelovu postel zcela záměrně. Mstivějším povahám může stačit… třeba že se páníček moc zdržel v práci.

Každodenní strava něco stojí

Každý vám asi řekne, že více starostí s sebou přináší pes. Pokud je velký, také toho poměrně dost sežere. I u velmi malého pejska počítejte na stravném kolem 3000 korun za rok, pořizujete-li kvalitní granule. S velikostí se tato částka přiměřeně zvyšuje, třeba i ke 20 000 korun ročně.

Kočka vás pravděpodobně bude stát o něco méně, pokud však neodoláte jejímu mlsnému jazýčku, stanete se otrokem kupování jednotlivě balených „kapsiček“ (půldne zavadlou konzervu už mnohé princezny nebaští) a syrového hovězího. Takto živená kočka může svého majitele přijít i na 6000 korun za rok, jde však výhradně o vaši volbu. S trochou přísnosti a „kočkokázně“ se vejdete i do 2000 ročně, aniž by vaše zvíře jakkoliv strádalo. U psů bychom do nákladů měli připočítat odměny, které používáme při výcviku – ať už jde o psí specialitky či obyčejné piškoty.

Nenadálé výdaje

Nejvyšší částky při chovu psů a koček však mohou činit ty, jimž bychom se nejraději zcela vyhnuli – platby veterináři. Zvířata nemají zdravotní pojištění, což je důvod, proč leckomu přijdou výdaje za jejich ošetření neúměrně vysoké. Veterináři však musejí platit pronájem ordinací či splátky hypoték, energie, personál, nákup nových zařízení a nákladných přístrojů, na což jim stát vcelku pochopitelně nic nepřidá. Toto vše se promítne do vašich plateb při každé návštěvě.

Pokud dojde k dlouhým operacím či složitým testům, mohou nezbytné veterinární zákroky vysát z vaší peněženky desetitisíce korun. Vždyť i jednoduchá kastrace či poměrně banální odstranění zubního kamene stojí až 2 000 korun. Rovněž koupě levnějších „bezpapírových“ štěňat či koťat s sebou často přináší rizika větších zdravotních problémů těchto zvířat v dospělosti.

Vždy bychom proto měli mít rezervu – čtyřnohý miláček může nenadále vběhnout pod auto, u starších zvířat každoroční zdravotní náklady rostou s ohledem na problémy související s věkem. A buďme si jisti, že jakmile si na své miláčky zvykneme, budeme tyto sumy platit zcela automaticky a sebemenší zhoršení jejich komfortu nebudeme chtít dopustit. Což je naprosto v pořádku – za živého tvora máme odpovědnost od chvíle, kdy si jej přivezeme domů.

Dosud jsme mohli mluvit o výdajích na chov psů a koček ve srovnatelné rovině – liší se vlastně především velikostí. V dalším díle článku se zaměříme především na rozdíly – a to jak v náročnosti chovu obou druhů zvířat na počet investovaných „člověkohodin“, tak ve specifikách jejich povah.

Pokračování příště