Po evropských zoo za koalou medvídkovitým

V dnešním článku dostane prostor jedno z nejznámějších australských zvířat – koala medvídkovitý. Napříč Evropou je chován v několika zoologických zahradách. Kam vyrazit, pokud byste se na tohoto vačnatce rádi podívali?

Na úvod si řekněme něco málo k samotnému druhu. I přesto, že koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus) je mezi lidmi často nazývá jako medvídek koala, patří do podtřídy vačnatců, stejně jako například klokani nebo jeho (pravděpodobně nejbližší) příbuzní vombati. Háčkem bývá i skloňování samotného jména koala – často dochází k mylnému užití ženského rodu, jediná správná varianta je však „ten koala“.

Jako spoustu jiných zvířat, i koaly bohužel potkal těžký osud. Na začátku 20. století byli téměř vyhubeni, především kvůli jejich kožešině. Naštěstí však zasáhla australská vláda a začala s jejich důslednější ochranou, i tak ale z původně miliónové populace žije dnes ve volné přírodě maximálně 100 tisíc jedinců.

Koala je kvůli své choulostivosti a potravní specializaci velmi zřídka k vidění v zoologických zahradách. Podobně jako pandy velké patřící Číně, tak i všechny mimo australští koalové stále patří Austrálii, která za ně ovšem nepožaduje takový ranec peněz. I zde je však předpoklad, že držitelé platí určitý poplatek, který je pak věnován na ochranu volně žijících koalů. Chov zapůjčených zvířat celosvětově koordinuje zoo v San Diegu, která sama chová více než 10 jedinců. V Evropě má jejich chov na starosti německá zoo v Duisburgu.

Jak již bylo řečeno, hlavní komplikací v chovu tohoto druhu je jeho výhradní potravní specializace. Koalové se živí několika druhy blahovičníku, který není v evropských podmínkách jednoduché pěstovat. Ke komplikaci chovu může též přispívat velká plachost a lekavost těchto zvířat, případná neodborná manipulace pro ně může být velmi stresující.

První koala v Evropě byl v londýnské zoo, a to přibližně již kolem roku 1880. Současná evropská populace však započala svojí existenci až v roce 1991 v Zoo Lisabon. První úspěšný odchov zaznamenala v roce 1995 zoologická zahrada v Duisburgu.

Kde na tyto medvídkovité vačnatce v Evropě narazíme?

Od roku 1991 žijí koalové v lisabonské zoologické zahradě, která je obdržela ze San Diega. K vidění je tu dodnes přibližně šest jedinců. Další zoo s těmito zvířaty najdeme v německém Duisburgu, která je současně jejich nejúspěšnějším evropským chovatelem. Mezi další místa, kde se povedlo koalu odchovat, patří také belgická zoo Planckendael, francouzská zoo Beauval a zoologická zahrada v britském Edinburghu.

Pokud bychom chtěli za koalou medvídkovitým vyrazit do zoologických zahrad co nejblíže České republice, vybrat si můžeme mezi zoo v Drážďanech, která ho chová od roku 2013, a zoo vídeňskou, kde mají nově sestavený pár. V neposlední řadě je potkáme v zoo v Madridu a od roku 2015 i v zoo v belgických Antverpách, kde se již podařil jeden odchov. K držitelům se přidala též zahrada v Budapešti, kde jsou mimo jiné k vidění ještě vzácněji chovaní australští vačnatci – vombati. Od roku 2016 pobývá jeden koala také v zoo v Lipsku.

Z hlediska ohrožení je koala medvídkovitý veden jako druh zranitelný. I přes zvyšující se počet chovatelů je problém v relativně malé populaci i v příbuzenském křížení. Občas se díky tomu koaly stěhují do severoamerických zoo a naopak, naprostá většina nových chovatelů ale obdržela koaly z evropských odchovů. Donedávna téměř nedocházelo k přímému importu koal z Austrálie, to se ovšem změnilo minulý rok, kdy do stále proslulejší belgické zoo Pairi Daiza dovezli z Austrálie rovnou 3 samičky. Tímto krokem se do budoucna zvyšuje šance genetické rozmanitosti a udržitelného chovu. Pro zajímavost dodejme, že všichni evropští koalové patří ke queenslandskému poddruhu.

V českých zoo koaly neuvidíte a do budoucna o jejich chovu nejspíše ani žádná z nich neuvažuje. V plzeňské zoo však najdete sochu tohoto zvířete a především hodně bohatou australskou kolekci chovaných druhů.