Proč Indonésie hoří?

Za letošní apokalyptické požáry v Indonésii mohou dva faktory: extrémní horka a sucha způsobené klimatickým jevem El Niño a lidé, kteří každoročně vypalují pralesy, aby získali novou zemědělskou půdu, z velké části pro plantáže palmy olejné.

Aktuální situace v Indonésii je lepší, především díky příchodu monzunů. Vědecký pracovník ústecké zoologické zahrady Stanislav Lhota zmiňuje: „Tento týden na Borenu pršelo, takže probíhající požár v Sungai Wainu je momentálně pod kontrolou. Nedá se sice ještě říct, že je riziko zažehnané, pravděpodobně v lese zůstávají zdroje ohně, jako jsou doutnající kmeny stromů a možná i pod zemí hořící uhelné sluje, a pokud deště přestanou, mohl by se ještě požár rozhořet. Během týdne v Sungai Wainu vyhořelo „jen“ asi 600 hektarů lesa, přičemž se požár pouze okrajově dotknul nejcennějšího primárního pralesa v jádru rezervace. Pro tentokrát se tedy podařilo Sungai Wain zachránit, ale zatím netušíme, jak se bude počasí vyvíjet (jestli se dlouhotrvající sucho nevrátí), takže protipožární pohotovost potrvá. Všem bych chtěl ještě jednou poděkovat za podporu v minulých dvou náročných týdnech!“

Jak se stane, že začne hořet požáry zasáhnou celou zemi? Velká část pralesa, který je cílem každoročního vypalování, roste vlastně na rašeliništi, na půdě bohaté na zbytky rostlinného materiálu, které postupně uhelnatí. Běžně je půda silně zavodněná, v podstatě jde o bažinu. V oblasti často prší, požáry, které místní zemědělci zakládají, aby získali novou půdu, tak trvají obvykle maximálně týden.

To ovšem neplatí vždy. Rašeliniště se odvodňují, voda se čerpá pro potřeby měst i průmyslu. Poptávka po půdě vzrůstá, takže když je příležitost, vypálí se větší území, než povolené 2 hektary na jednoho zemědělce, občas začne hořet i mimo koncesní území, z „neznámých“ příčin. Ve spojení s letošním poměrně silným nástupem klimatického jevu El Niño, kdy se jinak převažující proudění standardně přinášející vláhu Indonésii obrací opačným směrem k Jižní Americe a Indonésie tím pádem trpí suchem a horkem, se požáry šíří nekontrolovaně a hoří místo jednoho týdnu dva měsíce. Oheň se navíc nešíří jen po povrchu, ale vyschlá rašelina a uhelné vrstvy hoří i pod zemí. I jednou již nad zemí uhašený požár může opět propuknout kdekoliv a kdykoliv.

Dva měsíce požárů Indonésii zahalily do kouře, který nepropouštěl sluneční světlo, leckdy nebylo vidět ani na deset metrů. Kouř způsoboval vážné dýchací problémy lidem, ale i zvířatům na indonéských ostrovech. Index znečištění PSI dosahoval hodnot výrazně za hranici 300 bodů, která je považována za vážné ohrožení zdraví obyvatel. Požáry bylo zasaženo až 20 % rozlohy Kalimantanu (indonéské části ostrova Borneo), celkem družice zaznamenaly přes 120 tisíc požárů. Denní emise skleníkových plynů přesáhly denní produkci USA, za dva měsíce jich požáry vypustily do ovzduší více než Německo za celý rok.

Proč je potřeba tolik nové zemědělské půdy? Protože svět chce palmový olej a palma olejná (Elaeis guineensis) potřebuje prostor. Indonésie spolu s Malajsií zajišťuje více než 85 % světové produkce palmového oleje, výrobky z něj užíváme každý den všichni – v potravinách, kosmetice, čistících prostředcích, je zdrojem i pro hospodářská krmiva a nově i biopaliva. Koncese pro pěstování palmy olejné v Indonésii byly uděleny na 14 mil. hektarů půdy, pro srovnání, to je rozloha dvou Českých republik. Monokulturní plantáže palmy olejné rozhodně původní rozmanitý prales nenahradí, původních druhů zůstane minimum.

Požáry a kouř nezasahují jen lidi, přímo ohrožení jsou všichni živí tvorové. Kdo nestihne utéct, ten uhoří, kdo uteče, je sužován hustým kouřem. Malí orangutani v záchranné stanici tak trpí stejně jako lidé dýchacími problémy a respiračními infekcemi. A všem mizí původní domov. Vedle orangutanů kriticky ohroženým tygrům sumaterským, kterých ve volné přírodě zbývá méně než 400, a nejmenším nosorožcům na světě nosorožcům sumaterským (Dicerorhinus sumatrensis), kterých je již méně než sto! A to zmiňujeme jen největší savce.

Co v případě takové katastrofy dělat? Indonéská vláda i pod tlakem vlastních obyvatel slíbila, že bude účinněji vymáhat zákaz odlesňování, podpoří projekty na zpětné zavodňování rašelinišť a bude chránit již vytvořené rezervace. Tlak na produkci palmového oleje je ovšem vysoký, úředníci i drobní zemědělci snadno ovlivnitelní. Kouskem ale může přispět každý, třeba tím, že si budeme vybírat výrobky, které palmový olej neobsahují. Stejně není zdravý.