Proč kočka nesnáší jízdu autem

Většina koček jezdí autem nerada. Tečka. Zkusme se ale zamyslet na tím, proč tomu tak je a kterak problematickou situaci zlepšit. Dlouhé cesty autem v doprovodu ječícího mazlíčka jsou totiž nepříjemné nejen pro kočku, ale především nebezpečné pro vynervovaného řidiče.

Kočičí odpor k funícímu vehiklu, který ji odváží do neznáma, je věc poměrně známá. O radu žádá na rozličných diskusních fórech mnoho majitelů. Pokusíme se tedy shrnout několik tipů. které by nám i kočičím parťákům mohly pomoci a usnadnit cestu, na jejímž konci obvykle čeká páníčky zasloužený odpočinek a kočku neméně příjemná možnost pohybu venku kolem chalupy.

Kočičí konzerva

Kočka domácí pochází pravděpodobně z africké kočky plavé (Felis silvestris lybica). Podobně jako její vzdálená prabábi je i domácí micka otrokem svých zvyků. Kočky jsou konzervativní. V přírodě obcházejí stále stejné území a v pravidelných intervalech zde zanechávají značky. Nemají tedy rády změny prostředí, biorytmů, obvyklé stravy či spolubydlících. Přiznejme si, že změnu majitelů (či spíše „poskoků, kteří mě chodí krmit“) snášejí relativně dobře, ale jen za předpokladu, že se ostatní jistoty nemění a vždy před nimi přistane plná miska. Změny v okolí kočku stresují. Rychlý pohyb krajiny okolo auta dost dobře nechápe a na rozdíl do psa jí absolutní jistotu přítomnost páníčka nedá. My, coby majitelé, však máme za svého nezávislého kočičího kamaráda zodpovědnost a měli bychom se mu pokusit zajistit klid i při cestě.

V první řadě bezpečnost

Říká se to hezky, praxe však bývá trochu horší. Kočky dávají strach najevo různými způsoby a každé může na cestování vadit něco jiného. Některá zvířata zvracejí, zoufale mňoukají, slintají či jsou naopak neschopna pohybu a téměř se třesou. Bojí se okolní krajiny, hučení auta, pachu vozidla, přepravky či prostě jen kroku do neznáma.

První věc, kterou musíme při cestě s kočkou zajistit, je bezpečnost. Kočka se při jízdě nesmí po vozidle volně pohybovat. I o zcela klidnou neupoutanou kočku okamžitě přijdeme při dopravní nehodě, neboť při stresu uteče do neznámé krajiny a víckrát ji neuvidíme.

V případě nenadálého vzruchu (zatroubení vedlejšího vozidla) může volně se pohybující zvíře během dvou vteřin skončit pod brzdovým pedálem řidiče a je zle. Proto tedy vždy používejme na cestě pro kočku krátké vodítko s obojkem, speciální pásy či nejlépe již zmiňovanou kočičí přepravku. Kočky však omezení pohybu snášejí velmi špatně, neboť se hluboce dotkne jejich důstojnosti.

Podívejme se proto na několik tipů, které nám mohou na cestách s kočkou pomoci.

1) Zvykněte kočku na přepravku i automobil

Pokud číču jednou v roce nacpeme do bedny a vezmeme na očkování, dobrý vztah si k přepravce ani k autu nevytvoří. Je proto vhodné již od začátku nechávat otevřenou přepravku (třeba jako pelíšek) volně v bytě, dát do ní nějaký pamlsek a později třeba i na chviličku zvíře zavřít a hned zase pustit. odměnou musí být pokaždé něco dobrého. Přepravka, které se kočka nebojí, jí při cestě poskytne potřebný klid. Máme-li bydlení propojené s garáží, lze umožnit kočce přístup do zaparkovaného auta. Snáze si na něj zvykne. Za jízdy můžeme vyzkoušet také „systém papoušek“ a přehodit bednu s neklidnou kočkou tmavou látkou, čímž jí zajistíme více soukromí.

2) Kočce se věnujte

Jezděte autem alespoň ve dvou osobách – jeden řídí, druhý sedí s kočkou vzadu a klidně na ni mluví. Je možné také pootevřít přepravku a zvíře jemně hladit – samozřejmě pokud není hysterické a nesnaží se okamžitě utéct.

3) Přizpůsobte přepravované kočce styl jízdy a volbu trasy

Dynamicky jezdící řidič, který honí minuty, aby si cestou na chalupu vylepšil osobní rekord, není nic pro kočku. Relativně rovné úseky (dálnice) budou určitě lepší než drncavé okresky se zatáčkami, plynulá pomalejší jízda zmůže leckdy zázraky.

4) Vytrvejte

Kočka si může na cestování zvyknout a pochopit, že na konci čeká příjemná změna. Je potřeba chovat se před odjezdem vždy stejně (rutinně), klidně a na protesty z přepravky přehnaně nereagovat. Jakmile po prvním zamňoukání kočky zastavíte a jdete tu „chudinku“ okamžitě vyndat, jen u ní upevníte nevhodné chování. Tichá ignorace však může rychle slavit úspěch.

5) Změňte dopravní prostředek

Pokud se vám nedaří číču v autě uklidnit, zkuste jet vlakem. Vlak nezatáčí tak prudce jako auto a může pomoci jinak klidným kočkám, kterým jen není v autě fyzicky dobře (slintají, zvracejí). Cestování vlakem není vhodné u koček hlasitě protestujících – berme ohledy i na ostatní cestující.

6) S tlumicími prášky opatrně

Veterináři leckdy doporučují léčiva, která mají cestu usnadnit. Může jít o neškodná zklidňující homeopatika, ale i léky, které kočku dočasně omámí a utlumí. Někomu takové řešení pomůže, pro některé kočky však vhodné není. Zkusme to s kočkou nejdřív „po dobrém“ a léčiva raději zařaďme až v případě, kdy opravdu nevíme, kudy kam.

7) Nechte kočku doma

Někteří lidé se obávají, že kočka bude sama doma strádat. Pokud ale snáší cestování extrémně špatně, jedná se o nejlepší variantu. Jestliže zajistíte ochotného „krmiče“ a „vydrbávače“, kočka týden doma určitě zvládne. Raději však počítejte s tím, že s vámi po návratu pár dní nebude mluvit. Někteří jedinci též mohou z nudy (a možná i ze vzteku) začít „vylepšovat“ vybavení domácnosti. Je-li však koček v bytě více, vzájemně se zabaví vcelku spolehlivě.

Některé kočky doporučení naprosto nepotřebují a auta zřejmě milují:

Tahle se naprosto nebojí, naopak se po jedoucím autě prochází, jakoby to bylo to nejběžněější, co kočky normálně dělají. Co na to vaše kočka?

Zdroj: LiveScience.com