Psí puberta může být stejně náročná jako ta lidská. Jak ji zvládnout?

Psí puberta neboli dospívání mívá svá úskalí a problémy, ostatně podobně jako u člověka. Štěňata v tomto období začnou být vzdorovitá, neposlušná, dokonce začnou například i záměrně ničit vybavení bytu či boty. Je třeba dobře vědět, jak se k pubertálnímu štěněti chovat, aby náročné období zvládl v pořádku jak pes, tak i jeho páníček. 

Psí puberta přichází v závislosti na velikosti a na plemenu kolem šestého měsíce věku a shoduje se se začátkem pohlavního dospívání. Trvá zhruba 8 měsíců. Psi začínají při močení zvedat nožičku a fenky poprvé hárají. Během období dospívání jsou více tvrdohlaví, neposlušní a hůře se cvičí. Tým odborníků pod vedením Lucy Asher se výzkumem psí puberty přímo zabýval.

Chlupatí rebelové

Vědci zkoumali okolo 70 psů a záměrně vybrali rasy, které jsou známé svou poslušností (labradoři, zlatí retrívři, němečtí ovčáci). Při výzkumu zjistili, že v období dospívání se na klasický povel „sedni“ tváří psi poněkud vzdorovitě. Pro vědce bylo zajímavým poznatkem, že odmítání sednutí (nebo poslechnutí ostatních příkazů) se projevovalo pouze tehdy, když rozkaz vyšel přímo od páníčka. Pokud rozkaz vzešel od nezávislé cizí osoby, psi neměli problém poslechnout. Šlo tedy o jakési vyjádření vzdoru namířeného proti autoritě. Toto zjištění bylo následně potvrzeno asi třemi stovkami majitelů dospívajících psů.

Puberta u psa může trvat až do úplného dosažení fyzické dospělosti, která je u různě velkých plemen různě dlouhá: od deseti měsíců u malých a do dvou let u obřích plemen. Po osmi měsících už bývá pes většinou vyzrálý a projeví se jeho pravá povaha. Kynologové a cvičitelé se shodují, že psí puberta je složitým obdobím jak pro zvířata samotná, tak i pro lidi, kteří je vlastní. V období vzdoru, kdy je pes více neposlušný, se může dokonce stát, že majitel psa jednoduše odloží do útulku. Přitom fakt, že se jedná pouze o přechodné období, by možná některým páníčkům změnil pohled na věc.

Tresty mohou ublížit

V období psí puberty je třeba obrnit se velkou dávkou trpělivosti a pochopení. Pes by se měl trestat jen v případě, když udělá něco, co mu bylo už před tím vysloveně zakázáno. Neměl by se ale bít, protože tvrdý přístup by napáchal více škody než užitku – pes by se majiteli mohl začít vyhýbat, začal by se ho bát a mohl by se stát frustrovaných a bojácným. Lepší a často i účinnější bývá zvolit nespokojenou intonaci hlasu nebo ignoraci.

V období puberty se také často stává, že začne štěně z ničeho nic ničit nábytek, kousat oblečení nebo boty či provádět jiné „vylomeniny”. Pokud tak učiní poprvé a majitel ho při ničení přistihne, je hned ze začátku důležité psovi jasně naznačit, že se vám takové chování nelíbí a je to špatně důrazným „Fuj! a Nesmí!”. Pokud se pes nechtěného chování dopouští opakovaně, je třeba vyzkoušet jiné metody trestu.

Cukr nebo bič?

Odmítne-li pes například splnit nějaký zadaný úkol, je vhodné ho namotivovat oblíbeným pamlskem, popřípadě ho opakovaně a důrazně vyzvat k provedení požadované činnosti. Dokud pes úkol nesplní, pamlsek nesmí v žádném případě dostat, jinak by si špatně zafixoval, co po něm majitel vlastně chce. V tomto období je při cvičení extrémně důležitá důslednost a přesnost, jinak si pes může vypěstovat nepříjemné zlozvyky a stát se rozmazleným. V období psí puberty je ale vždy lepší místo trestu hledat důvody, pro které může majitel psa odměnit.

Zdroj: Focus.it, Petklinika