Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) vypadá, jako když ho někdo složil z náhradních dílů kachny, bobra a vydry. Je to savec, jeho mláďata sají mateřské mléko, ale rodí se z vajec, které samička snáší v podzemním hnízdě.   A k tomu všemu chudák ptakopysk nemá žaludek, zřejmě na něj už žádný nezbyl, když si kráva vymyslela čtyři.

Ptakopysk v tasmánském potoce
Kredit: Klaus@flickr.com, CC BY-SA 3.0

Pod vodou se pohybuje díky plovacím blánám na všech čtyřech nohou, má zavřené oči a potravu vyhledává zobákem citlivým na dotyk a na elektrické pole, které vytvářejí všichni živí tvorové. Tuto schopnost elektrolokace umí nejlépe ze všech savců. Potravu tedy najde: různé červy, larvy hmyzu, raky a další živočichy na dně potoků a malých řek východní Austrálie. Polknutá potrava neprochází žaludkem, z jícnu putuje rovnou do tenkého střeva. O žaludek ptakopysk přišel v průběhu evoluce.

Tvorů, kteří nemají žaludek, je více, vedle ptakopyska a ježury také mnoho ryb z nadřádu kostnatých, např. kapři. Společné vedle chybějícího žaludku mají to, že postrádají geny pro pepsin a žaludeční kyseliny, které žaludek normálně produkuje. Zřejmě se jejich předci kdysi specializovali na potravu v křídových skořápkách nebo z bahnitého dna, obojí by žaludeční šťávy zneutralizovalo. Zbytečné geny byly časem z dědičné informace vynechány.

Chudák ptakopysk si ani nový žaludek pořídit v průběhu dalšího vývoje nemůže, dokud zpátky nějak chybějící geny nezíská. Ale nezdá se, že by to jednomu z nejpodivnějších tvorů planety nějak vadilo.

Zdroj: livescience.com