Těžký život asijských nosorožců

Většina z nás si při zmínce o nosorožcích pravděpodobně představí Afriku. Některé druhy bychom však nehledali tam, nýbrž v Asii. Jejich aktuální populace jsou ve většině případů ovšem tristní. Nosorožec jávský a nosorožec sumaterský jsou již na hraně přežití a nenajdete je v žádné zoo na světě. Nejpočetnějším asijský druhem je nosorožec indický, i ten měl však v minulosti namále.

Nosorožec sumaterský

Nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) je částečně ochlupený druh nosorožce, který ze všech (zatím) žijících druhů nejvíce připomíná již vyhynulého nosorožce srstnatého. Jeho areál byl kdysi rozšířen skoro po celé jihovýchodní Asii, to se však začalo v průběhu 20. století rychle měnit. Jelikož se nedařilo zastavit sílící tlak pytláků a neustálé kácení pralesů, bylo mezi roky 1988 a 1996 odchyceno asi 40 jedinců, kteří byli rozesláni do převážně amerických a indonéských zoo s cílem založit záložní a prosperující populaci. V té době se populace odhadovala asi na 800 jedinců.

Posléze se však ukázalo, že porozumět životu těchto úchvatných tvorů je opravdu oříšek – léta ubíhala a žádný odchov se i přes intenzivní výzkum nezdařil (s výjimkou jednoho porodu v Malajsii, kdy byla samice březí již z volné přírody). Když už se zdálo, že tento projekt skončí velkým neúspěchem, v americkém Cincinnati doslova za pět minut dvanáct dokázali sumaterské nosorožce rozmnožit a během několika let se zde narodili dva samečci a jedna samička. Jejich rodiče bohužel po několika letech uhynuli a jejich jediná dcera zemřela náhle v roce 2014. První ze samečků už byl v té době v záchranné stanici v Indonésii, před dvěma lety se k němu připojil i jeho mladší bratr.

V současné době kriticky ohrožené nosorožce sumaterské neuvidíte v žádné zoo na světě. To ovšem neznamená, že neexistují jedinci chovaní v zajetí. V Malajsii jsou chována tři zvířata, jedna 25letá samička však v současnosti bohužel onemocněla rakovinou a vypadá to, že bude muset být uspána. Trochu lepší situace je v indonéské záchranné stanici Way Kambas, kde jsou i oba dva bratři z Cincinnati. V současnosti je zde 7 jedinců, z nichž dva se tu dokonce narodili. V lidské péči tedy zůstává zatím deset jedinců těchto zvířat. Počty nosorožců sumaterských ve volné přírodě odborníci odhadují na maximálně 90–100 jedinců. 

Nosorožec jávský

Nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) je dalším kriticky ohroženým druhem. Podle posledního odhadu žije na světě pouze 62 nosorožců jávských a všichni jsou v národním parku Ujung Kulon, který leží na západní části ostrovu Jáva. Populace je tedy pravděpodobně menší než populace sumaterských nosorožců, její výhodou však je, že je lépe monitorována a žije na propojeném území. Donedávna platilo, že jávský nosorožec žil také ve Vietnamu, v roce 2010 zde však byl pytláky zabit nejspíše poslední jedinec a druh byl na území prohlášen za vyhubený.

Zpět však k žijící populaci. Na západě Jávy pro ni existuje riziko, které představuje možná ještě větší nebezpečí než pytláci – všichni nosorožci žijí blízko sopky Anak Krakatau. Jelikož je tato sopka aktivní, jedna větší erupce či sesuv může znamenat vyhynutí celého druhu. A aby to nebylo málo, populaci zde ohrožuje také invazivní druh palmy, který utlačuje jiné rostliny. Rizikem jsou pak samozřejmě i zmínění pytláci, kteří jsou dnes schopni vydat se i do těžko přístupných míst národního parku.

Na rozdíl od ostatních druhů nosorožců není žádný jávský nosorožec chován v lidské péči. Na přelomu 19. a 20. století byl sice k vidění v několika zoo, jelikož ale nedocházelo k rozmnožení, jeho chov brzy skončil.

Ačkoliv není situace asijských druhů nosorožců vůbec příznivá, šance kriticky ohrožené druhy zachránit zcela nevymřela. Inspirací může být případ jižní formy nosorožce tuponosého, kdy na začátku 20. století přežívalo v jihoafrických farmách posledních cca 50 jedinců – důslednou ochranou se však dosáhlo toho, že dnes žije na jihu černého kontinentu více než 20 tisíc zvířat (bohužel cca 1000 jedinců ročně je upytlačeno).

Nosorožec indický

Nejpočetnější a také jediný druh asijských nosorožců, který můžete spatřit v zoo, je nosorožec indický (Rhinoceros unicornis). Poslední populační údaje z roku 2016 udávají přibližně 3 600 nosorožců. Většina z nich žije v národních parcích v severní Indii, Nepálu a Bhútánu. I tito nosorožci to přes současné úspěchy neměli v minulosti jednoduché. Na začátku 20. století byli téměř vyhubeni a populace čítala maximálně desítky jedinců. Naštěstí zafungovaly ochranářské snahy, k čemuž pomohl také způsob jejich života – na rozdíl od „pralesních“ nosorožců jávského a sumaterského, indičtí nosorožci žijí převážně na otevřených travinách. Jejich hlídání a ochrana je tak o něco jednodušší. I přesto však pytláci ročně zabijí okolo desítky nosorožců.

Také jejich chov byl v zajetí po dlouhou dobu oříškem a moc se nedařil. Prvním odchovem se mohla pochlubit zoo v Basileji až v roce 1956. Populace chovaná v zajetí se však pomalu rozrůstá a v evropských zoo je v současnosti přes 60 nosorožců indických. Pro tento druh je vytvořen záchovný evropský i světový program, který vede právě zoo Basilej. Nosorožce indického můžete spatřit i v plzeňské zoo, kde se od roku 2010 podařilo odchovat dvě samičky.

Zdroje:

• The Conversation
• Science Daily
• Save The Rhino
• Wikipedia